Jak dlouho už v České republice žijete a co vás sem přivedlo?
Už to bude třiadvacet let, co jsem se sem přistěhoval. Dá se říct, že už jsem skoro Čech, jen mi chybí pas (smích). Byl jsem tady na dovolené, líbilo se mi tady místo a líbily se mi tady holky, jsou hezké. Dostal jsem nabídku dělat tady nějakou práci a tak jsem tady.
A partnerku jste si přivezl nebo jste si ji našel až tady?
Tu mám až tady.
Už jste tady dlouho, takže jak se vám v Čechách líbí?
Česko se hodně během těch dvaceti let změnilo. Je to místo, kde se žije pořádně a v pořádku.
Vy bydlíte nedaleko Prahy, jak jste se vůbec dostal k fotbalu ve Vykáni?
Kamarád a předseda Vašek Bryndza začal pracovat pro moji firmu, někdy v roce 1999. V podstatě mě vrátil zpátky k fotbalu, mě už přestal zajímat a už jsem nechtěl hrát. Takže mi vlastně předal zpátky tu nemoc. Nejdříve jsme to dělali proto, abychom šli na pivo a pak jsme si řekli, že to tady dáme dohromady.
Povedla se vám velká věc, dostali jste se až do divize…
Taky jsme to nečekali. Čekali jsme, že se zastavíme třeba v I.A třídě. Už jsme byli starší hráči. Ale že to bude takhle rychle, to jsme nečekali. Pro nás to bylo také nečekané. Dotáhli jsme mladé kluky a teď hrajeme divizi.
Kumu fandíte tady a komu v Itálii?
Kvůli tomu, že se dlouho znám s bratry Jarolímy a jejich otcem, tak Slavii. Já pocházím od Říma, takže v Itálii odjakživa AS Řím. Navíc můj bratranec tam v klubu pracuje.
