Po pádu z krajského přeboru jste stabilizovali kádr a dáváte šanci mladým hráčům. Vydali jste se správnou cestou?
Já si myslím, že to je v našich podmínkách jediná správná a možná cesta. Do mužstva jsme se snažili zabudovat vlastní odchovance, kteří zjistili, že se s nimi v klubu počítá, a že s trochou pokory jsou pro nás velkým přínosem. Samozřejmě že jenom s vlastními hráči fungovat nelze. Toho jsou důkazem hráči jako Vacík (2003) a Bílek (2001), kteří jsou u nás zapůjčeni, a kteří splnili velmi dobře naše očekávání. S podporou služebně - ne tak věkově - starších hráčů jako jsou Kotek, Herčík, Plaček, Daněk, M. Novotný, R. Novotný, si myslím, předváděli v rámci celého mužstva velmi solidní výkony.
Se sestavou jste v průběhu podzimu také dost míchali. Byl to plán nebo to má jiné důvody?
Vzhledem k tomu, že jsme vstupovali do soutěže s kádrem osmnácti hráčů a dvěma brankáři, je rotace v sestavě na naší úrovni myslím přirozená věc. Velmi si cením i toho, že kluci pochopili, že smyslem šíře kádru je možná zastupitelnost na každém postu. Ve většině utkání střídající hráči hru výrazně oživili a to musí těšit každého trenéra. Pak je tady taky zdravotní stav, který nás trochu překvapoval, například v prvním utkání v Býchorech nám chybělo šest hráčů z kádru vinou zranění nebo nemoci.
Po polovině sezony jste s devětadvaceti body na třetím místě tabulky. Je to umístění podle vašich představ?
Každý trenér by si přál co největší zisk bodů, ale musíme být realisté. V některých utkáních jsme měli i kousek sportovního štěstí (Stará Boleslav), jindy byl lepší soupeř (Poříčí, Bousov). K úplné spokojenosti mi chybí nějaké body z Býchor, Luštěnic a Mělníka.
O co nebo o koho jste se mohli opřít ve chvílích, kdy se vám nedařilo?
Jak už jsem zmiňoval, síla našeho mužstva je v kolektivu, kde má každý svoji roli. Moc nás mrzí svalové zranění Martina Škareckého, který po utkání v Luštěnicích už do podzimní části nezasáhl, a také zranění Jana Ruszó, které ho do hry nepustilo vůbec. V těchto momentech se ukázala síla vyrovnanosti celého kádru.
Co považujete za vaši nejsilnější podzimní zbraň?
Největší zbraní je, myslím, kompaktnost a rychlostní předpoklady hráčů, které mají ale stále velké rezervy. My jsme, troufnu si tvrdit, silní v držení míče.
A kde vás naopak nejvíce tlačila bota?
Naopak problém vidíme v poslední třetině hřiště, kde se proti dobře organizované obraně soupeře těžko prosazujeme.
Nejlepším střelcem vašeho týmu je se šesti góly novic v dresu Polabanu, mladíček Jan Vacík. Splnil to, co jste od něj očekávali?
S Honzou Vacíkem jsme spolupracovali už v mládeži, on si v dorosteneckém věku odskočil do Meteoru Praha a nyní se opět vrátil do Nymburka. V jeho věku, v prvním roce v dospělém fotbale, je šest branek velmi dobrá bilance. Stále má ale na čem pracovat. Výhodou je, že se chce zlepšovat a dělá pro to maximum.
Dojde v zimní přestávce k výrazným změnám v kádru? Budete chtít posílit tým a bojovat o postup?
K výrazným změnám v kádru se úplně nechystáme, ale hodil by se nám hráč do obrany vyššího vzrůstu, který nám při jednodušší hře soupeře chybí. Stejný typ hráče nám někdy schází i v útoku, kdy proti dobře organizovanému bloku soupeře nemáme mimo Vacíka adekvátní náhradu.
Načítám tabulku ...