Největší část své fotbalové kariéry jste zažil doma v Semicích. Netáhlo vás to někdy za jiným angažmá?

Tak výrazná nabídka, aby mělo smysl to zkusit, nepřišla. Vždy mi přišlo jistější chodit do práce a sportem se vlastně jen bavit. Měl sem brzy rodinu a stavěl dům a potřeboval jsem mít jistotu výdělku. I když byly některé nabídky i z ligových klubů, tak nikdy ta nabídka nebyla taková, abych změnil názor.

Nějakou dobu jste hrát za Zápy. Jak vzpomínáte na toto období?

Bylo to už po třicítce a šel sem tam jako zkušený hráč pomoci k postupu. Nakonec se to povedlo, takže to bylo vydařené působení. Byla tam dobrá parta a lidé kolem fotbalu dělali vše pro to, aby byl klub úspěšný. Fanoušci každý zápas hodnotili hráče, jak byli prospěšní pro tým. Sezonu, co jsem tam působil, jsem toto hodnocení vyhrál a i to je důkaz, že to pro mě bylo povedené období.

Nelze také nevzpomenout na to, že jste si zahrál jedno prvoligové utkání za pražské Bohemians. Jaké to jsou vzpomínky?

V Semicích jsme tenkrát dohráli podzimní sezonu a liga měla ještě dvě kola. Bohemka byla v té době poslední a hledala všechny možné cesty k záchraně. V úterý jsem byl poprvé na tréninku, v pátek už jsem byl v nominaci a v sobotu už jsem hrál ligový zápas. Ten zápas se úplně nevyvedl a v „domácím prostředí“ v Děčíně (Bohemka měla zavřené hřiště – pozn. red.) jsme prohráli. Vše se událo tak rychle a bylo to jako ve snu.

Proč jste neodehrál za klokany více zápasů?

Nastoupil sem do zimní přípravy, ale v průběhu toho jsem trochu vystřízlivěl. Byl to sice hezký a bezstarostný život, ale poznal jsem, že Bohemka není finančně stabilní a v budoucnu bude mít problémy. Měl sem nabídku zůstat, ale bylo jasné, že klokani sestoupí a než hrát profesionálně druhou ligu, tak jsem radši při práci hrál ČFL v Semicích.

Právě Semice se dlouhá léta pyšnily třetiligovou příslušností. Užíval jste si to hodně?

Byla to trochu pohádka. Kostra mužstva spolu hrála už od krajského přeboru a vždy se soupiska doplnila hráči z Bohemky. Byli jsme skvělá parta na hřišti i mimo něj. Fotbal nás zkrátka bavil a pak jde všechno trochu snadněji.

Byl jste obávaný útočník – kanonýr. Máte spočítáno, kolik jste nastřílel gólů ve své kariéře?

Góly sem nikdy nepočítal a vždycky jsem na ně radši přihrával. Trenéři mi to někdy vyčítali a říkali, že bych měl být více hladový, ale já to nějak neuměl a když byl někdo v lepším postavení, tak jsem mu přihrál.

Měl jste nějaký tým, který vám vyloženě neseděl?

Asi ne. Nikdy jsem se na nikoho ani zvlášť nepřipravoval. Soustředil sem se na svůj výkon a když se to povedlo mně, tak z toho většinou byl dobrý výsledek i pro tým.

A co jednotlivec. Určitě jste se často setkal s tím, že na vás hrál nějaký obránce osobku. Našel byste hráče, které jste neměl v lásce?

Zní to divně, ale osobní obranu jsem si docela užíval a i když to nebylo vždycky příjemné a většinou to dost bolelo, tak jsem to bral jako výzvu jak překonat protihráče. Člověk musel vyzkoušet, co protihráči nesedí. Když jsem zjistil jeho slabinu, tak sem se jí snažil využít. Mě v těchto soubojích hodně pomáhalo moje zrychlení a když se k tomu přidal moment překvapení, tak většinou nebyl problém protihráče překonat.

Zahrál jste si s řadou výborných fotbalistů. Na kterého nejraději nebo nejčastěji vzpomínáte?

Nechtěl bych na někoho zapomenout, už je to přece jen nějaký ten čas. Je pravda, že v té době prošli Semicemi opravdu skvělí fotbalisté, kteří pak zamířili i do evropských velkoklubů a měli reprezentační zkušenosti. Většinou to byli i dobří parťáci mimo hřiště. Bylo vždy důležité, aby se sebelepší fotbalista přizpůsobil týmu. I v dnešním velkém fotbale vidíte, že když koupíte jedenáct skvělých fotbalistů, ještě to nedává záruku, že budete pravidelně vyhrávat. Pro mě byl nejlepším fotbalistou, se kterým jsem hrál, můj brácha. Každý jsme byli trochu jiný fotbalový typ a možná právě proto jsme si na hřišti tak rozuměli. Prostě jsem věděl předem, co udělá a on čekal na můj pohyb, aby mi mohl přihrát. Pro útočníka je důležité vědět, že když si naběhne do volného prostoru, tak tam míč i dostane. Pak už je na něm, jak s ním naloží.

Určitě jste zažil spoustu vtipných situací. Přibližte jednu….

Některé musí zůstat v kabině (smích). Přidám jednu vzpomínku na letní přípravu. Já byl v té době na dovolené u Třeboně, ale trenér trval na tom, že ve středu musím dorazit na přátelský zápas s Poděbrady. Jel sem dvě a půl hodiny s Třeboně a trenér mě nepostavil od začátku zápasu. Trochu mě to naštvalo a když sem pak nastoupil do druhé půle, tak ve druhé minutě někdo nakopl bráchu a já ho šel hned pomstít. Dostal sem červenou kartu. Ani jsem se nemusel sprchovat a jel sem zase dvě a půl hodiny do Třeboně.

S kým jste si na hřišti nebo mimo něj nejvíce rozuměl?

Už jsem řekl. S bráchou jsme si rozuměli i mimo hřiště a scházeli se s rodinami, děti vyrůstaly společně.

Nyní hrají Semice jen krajskou I.B třídu. Chodíte se dívat? Není vám líto, že se v Semicích nehraje vyšší soutěž?

Chodím jen občas. Děti také sportují, tak jezdím s nimi po závodech. Na příkladu Semic je vidět, jak momentálně funguje celý dnešní fotbal. Od výchovy mládeže, přes podporu malých klubů a také někdy až přehnané ambici některých rodičů. Zkrátka někdy mají malé kluby spoustu hráčů v přípravce, ale už v té době, když někdo trochu něco umí, tak ho hned lákají větší kluby a nebo ho odvedou rodiče. Tihle kluci pak ztrácejí kontakt se svým oddílem a v dospělosti se pak do klubu nevracejí zpět. Já sem také hrál v mládežnické kategorii ve Spartě, brácha třeba ve Slavii. Odcházeli jsme ale až někdy ve třinácti letech, kdy už jsme v mateřském oddílu strávili třeba osm let. Měli jsme tam kamarády a proto jsme se pak všichni rádi vraceli zpět. Samozřejmě by Semice mohly hrát vyšší soutěž, ale je to i otázka financí. Já sem spíš proto, aby hráli většinou místní odchovanci a nebo hráči z okolí a hráli to, na co mají a to je momentálně jen I.B třída.

VIZITKA

Bydliště: Semice
Narozen: 21. 9. 1975
Zaměstnání: vedoucí logistického skladu
Znamení: Panna
Další oblíbené sporty: tenis, lyžování
Oblíbené jídlo: maso na všechny způsoby
Oblíbené pití: pivo
Oblíbený film: česká klasika
Oblíbená hudba: Kryštof, Nohavica