Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Fotbal je pro mě sice sportem, který beru se vším všudy, ale z hlediska hamletovského, natož existenčního představuje jistotu pouze pro ty nej…," podtrhl na úvod našeho rozhovoru středopolař poříčanského týmu s univerzálními schopnostmi.

Pokušení v duchu vydat se jednou na profidráhu vás tedy nezlákalo?
Opakoval bych pouze to, co jsem již řekl. Ono nestačí moc rozumu k tomu, aby jeden sám sobě nastavil zrcadlo a tak zjistil: tam nahoře by mně pšenka nekvetla (úsměv).

Na oné startovní čáře v Kolíně jste si vyzkoušel divizi…
Vyzkoušel, ale bral jsem pak rád nabídku z Velimi.

Tam se ještě nedávno hrála výborná kopaná.
Všeho do času. Toho, co se ekonomiky týče. Ta vystavila stop nejen tamějšímu oddílu, ale i mnohde jinde, dokonce i lize. Třeba v Drnovicích, Blšanech a podobně.

Svými hráčskými zkušenostmi dnes pomáháte poříčanskému SK v rozletu, byl jste u postupu z I.B třídy do I.A třídy. Dokonce nedávno ještě v roli kapitána…
Jsem rád, že jsme si jako mužstvo sedli a hlavně, že kluci, kteří si zahráli i ligu, táhnou s ostatními za jeden provaz.

Čemuž se říká prima parta, která asi v Poříčanech dobře funguje.
Ve vaši otázce najdete, stejně jako v našich výsledcích, mou odpověď.

Od vašeho táty Vlastimila víme, co byste sám na sebe asi neprozradil. Asi tušíte na co se ptáme.
(pokýval hlavou a ukázal na krční páteř) Jsem po její operaci. Obratle, zejména první a ten druhý nejsou žádná sranda. Lékaři mě varovali: hlavičkování je pro vás tabu.

I tak všichni vidí, že se Hlavatý může právem pochlubit velmi dobrou kopací technikou.
Za tu vděčím Kolínu, kde mě ji naučili.

Stíhá pracovně otcem plně vytížený inženýr nějakého koníčka vedle kopané?
Ani ne. Fotbal hraje a doufám, že ještě nějaký ten pátek hrát bude nezastupitelnou roli, i když…

I když…?
Stal jsem se před čtvrt rokem šťastným otcem syna. To je věc, kterou nelze popsat okřídlenými frázemi. Tu člověk výhradně cítí tady (položil si ruku na srdce).

MOJMÍR STRACHOTA