Oslavil jste šedesáté narozeniny, ale stále běháte po fotbalových trávnících. Jaký máte recept na fotbalovou dlouhověkost?

Být neustále v pohybu. Když ne na hřišti, tak na kole, na bruslích, na lyžích…

Fotbal vás nikdy nepřestal ani na chvíli bavit?

Občas v minulosti ve vyšších soutěžích. Když jdete po utkání ze hřiště s tím, že jste tam nechali úplně všechno, byli o hodně lepší, ale někdo prostě nedovolil urvat alespoň bod, tak se vám honí hlavou různé věci. Ale za týden to přejde a už se zase těšíte na plac.

Co vám fotbal dal a o co vám naopak vzal?

Poznal jsem spoustu skvělých lidí, zažil neuvěřitelné zápasy, kdy nám nikdo nevěřil a my je urvali pro sebe.

V době, kdy jsme hráli nejvyšší soutěže, jsem kvůli fotbalu neměl čas věnovat se rodině a dětem tak, jak by si to zasloužili. To mě mrzelo nejvíc, děti byly v tom nejroztomilejším věku.

Vy nejste žádný fotbalový světoběžník. Své fotbalové sezony jste strávil doma v Sadské, v Semicích a Polabanu Nymburk. Kde jste zažil nejlepší roky?

V každém mužstvu byla krásná období. Asi nejlepší roky po sportovní stránce byly v Semicích v éře postupů z kraje do České fotbalové ligy.

Zahrál jste si s velkou řadou výborných fotbalistů. Na které vzpomínáte nejraději nebo nejčastěji?

Bylo jich hodně. Namátkou Jiránek, Šindelář, Milan Svoboda, Chovanec, Šmejkal, bratři Semečtí nebo polabanští bohémové Volf, Plaček, Jiroušek a Rail. Nebudu jmenovat všechny, stejně bych na někoho zapomněl. Asi nejlepší fotbalista, se kterým jsem hrál, byl Pepa Houdek.

Zažil jste také určitě spousty vtipných situací na hřišti nebo v kabině…

Legrace byla pořád, v každém mužstvu byl vždycky nějaký vtipálek, který vymýšlel různé hovadinky. Vždycky to přispělo k utužení party. Nejlepší zážitky pak byly samozřejmě na oslavách po vítězných zápasech, ale to není publikovatelné.

S kým jste si na trávníku nebo mimo něj nejvíce rozuměl?

S Pepou Houdkem a Mírou Šmejkalem, to byli skvělí kamarádi. Jinak dodnes občas jdeme s kluky z Polabanu na pivo a za gardu Semic hraji dodnes.

Po trávnících stále běháte jako hráč. Nikdy jste nechtěl dělat trenéra?

Nemám na to povahu. B dnešní době není možné při výchově hráčů používat trochu drsnější metody a výrazy, které byly dříve úplně běžné, takže bych byl asi tak po dvou týdnech bez hráčů.

Vy jste také známý tím, že jste hrál celou kariéru v gumotextilových kopačkách. Proč jste jim zůstal věrný takovou řadu let?

Hraji v nich od malička, tenkrát snad ani jiné nebyly. Mám v nich cit, naučil jsem se v nich hrát za každého počasí. Kožené s kolíky jsem si koupil jenom jednou, odehrál jsem v nich poločas a zase jsem je prodal. Nebyl jsem schopen přesně nahrát. A teď k stáru mám výhodu, že mladí, kteří proti mně hrají, koukají pořád, co to mám na nohou a zapomínají mě bránit.

Jan Cempírek

Bydliště: Sadská
Narozen: 30. září 1960
Zaměstnání: Projektant – vytápění, ZTI, plyn
Znamení: Váhy
Další oblíbené sporty: basketbal, lyže, cyklistika
Oblíbené jídlo: svíčková
Oblíbené pití: Plzeň
Oblíbený film: Černí baroni
Oblíbená hudba: Divokej Bill, Čechomor