V zimní přestávce jste se rozhodl odejít ze Sokolče a zamířil jste do Rakouska. Jak se to seběhlo?

Moje námluvy začaly dvě kola před koncem podzimu, kdy mne kontaktovat bývalý hráč Slavie a Liberce Jan Blažek, který mi nabídl, jestli bych nechtěl jít hrát do Německa. Zvažoval jsem to, říkal jsem si, že je to zkušenost. Vyrazil jsem tam, prošel jsem testy a odehrál tréninkový zápas. Potom přišla přes jiného skauta nabídka z Rakouska a to mě oslovilo více. V lednu jsme absolvovali testy, sehráli zase tréninkový zápas, kde byli další Češi a Slováci, a domácí tým. Tam byli manažeři různých týmů a vybírali si hráče. Takže si mě vybrali do Sighartingu, což je asi tři sta kilometrů od Českého Brodu, kde bydlím.

Dá se tedy říct, že Rakousko vás zaujalo více?

Určitě ano. Ale na druhou stranu těžko říct, v tom Německu jsem byl jednou.

Jak to vypadá s tréninkovým zázemím?

To je dobré. Máme jedno tréninkové hřiště, to je pěkné a vedle je hned hlavní. To je obrovské, což je pro mě výhoda. Absolvoval jsem dva tréninky a ty byly nad očekávání. Mělo to úroveň, ale zase se teprve poznáváme.

Jiří Raul
Paralympionik Jiří Raul: Něco mám za sebou a euforie už není taková

Berete jako velkou výhodu fakt, že nejezdíte sám? Spolu s vámi jezdí kamarád Mario Gajdasz, naposledy hráč Poříčan. Byla to vaše podmínka?

Přesně tak. Já jsem tam jít sám nechtěl. S Mariem se známe z Českého Brodu, kde jsme spolu hráli a pak jsme odešli do Poříčan, kde jsme spolu vykopali divizi. Známe se moc dobře. On se chtěl také někam podívat, takže to byla jedna z podmínek, co jsem měl.

S tím nebyl žádný problém?

Je pravda, že o to to bylo těžší. Chtěli jsme jít spolu, ale týmy mají rozpočet na příchozí hráče. Ve hře bylo o to, že by chtěli každého zvlášť, nakonec ale hrajeme spolu.

Mohlo se tedy stát i to, že byste hráli v Rakousku proti sobě?

To se mohlo stát, ale asi bychom na to nepřistoupili.

Jak vaše angažmá vypadá z pohledu cestování?

Teď v přípravě na nás chtějí dva tréninky za měsíc a k tomu přípravné zápasy. A k tomu byla jejich podmínka týdenní soustředění, to nás čeká. Dojíždění není tak hrozné, není to tak strašné a dá se to. S tím problém nemáme.

Kde se tedy budete připravovat?

U našeho nejoblíbenějšího trenéra Zdeňka Šmejkala v Poříčanech (smích). To je jasná volba. Zdeněk je Zdeněk. Tam budeme chodit dvakrát týdně a pak se uvidí, co dál.

Odehráli jste už tři zápasy, dal jste čtyři góly. Takže střelecká forma drží?

Zatím drží. Ale gólů mohlo být víc, klidně šest, sedm. To je asi na začátku normální, s týmem se zatím tolik neznáme. Souhra je zatím těžší, něco musím vyřešit sám. Třeba v Sokolči jsou fotbalisté výborní, tam mi to strkali a bylo to často snazší. Tady se ukáže, jaký jsem střelec.

Je z vás cítit obrovské nadšení z nového angažmá. O to menší asi bylo v Sokolči. Co říkali na váš odchod?

(smích) U mě nadšení je. Je to asi výzva. Mohl jsem zůstat v I.A třídě, mohl jsem dát třeba čtyřicet gólů za sezonu. V Rakousku se třeba ukáže, jestli jsem dobrý. Kdybych tam dal třeba dvacet gólů, tak by se ukázalo, jestli jsme střelec nebo ne. V Sokolči jsem to oznámil dopředu, nikdy jsem nedělal žádnou botu, abych na poslední chvíli řekl: hele, jdu, čau. Trenér Hlavatý to věděl, řekl, že mi bránit nebude. Čekal jsem to horší. Vlastně to samé mi řekl i Pepa Šátek jako majitel klubu. Jsme domluveni tak, že když se zadaří, tak se jim vrátím do krajského přeboru. Říkali, že můj odchod vzali. Ale asi to pro ně příjemné nebylo, přišli o útočníka, který dal dvacet jedna branek. Každý je nahraditelný a prostor tak dostanou zase jiní, třeba mladý Provazník. Zase bych z toho nedělal vědu, je to jen I.A třída.

Do zahraničí se odchází zadarmo. To může být kámen úrazu…

To je pravda a to mě mrzí. Snad jsem jim to ale v Sokolči splatil těmi góly.

Je vám pětadvacet let. Nemůže být odchod do Rakouska fotbalovým krokem zpět?

Podle mě to určitě krok zpátky není. To už jsem slyšel v době, kdy jsem šel do Nové Vsi. Najednou jsem byl ale v divizi. Je to zase výzva. Vždycky, když jsem udělal něco, co mi jiní rozmlouvali, tak to bylo pokaždé dobře. Podle mě to je krok dopředu.