Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak se to vlastně seběhlo, že přišel ze Slovenska do Prahy? „Koupila mě Viktoria Žižkov ze Žiliny. Když jsem se to dozvěděl, zkusil jsem přijímačky na vysokou školu ekonomickou. Ta shodou okolností sousedila se žižkovským stadionem. A uspěl jsem," říká inženýr, který vede oddělení produktové linie, kde stanovuje ceny paliv.

Třicetiletý fotbalista okusil také českou nejvyšší soutěž. Hrál za Viktorku Žižkov, Spartu Krč, Bohemians Praha (Střížkov) a Jirny, nyní je v Libici nad Cidlinou. „Nejvíc se mi líbilo ve střížkovských Bohemians, kde jsme s přehledem postoupili do ligy a hlavně tam byl výborný kolektiv," řekl fotbalista.

Měl nakročeno do první ligy na Slovensku, kde byl hráčem Žiliny. Tamní nejvyšší soutěž ale neokusil. „Žižkov mě koupil jako dorostence, vyhlédli si mě v mládežnické reprezentaci. V Žilině jsem s áčkem jenom trénoval," uvedl hráč, který si jako mládežnický reprezentant zahrál v jednom dresu třeba se Škrtělem, který nyní válí za Liverpool.

Slováci nejsou v Čechách považováni za cizince. Mohou však nastat situace, kdy to dostane i Slovák „sežrat". „Je fakt, že Slováků je v Praze hrozně moc, že někteří jedinci to vytahovali v negativním smyslu. Nejvtipnější byla moje příhoda na vysoké škole, kde mi profesorka psychologie po tom, co se dozvěděla, že jsem Slovák, změnila úplně zadání ústních zkoušek a po dvou minutách mě vyhodila. Nicméně takových případů bylo velmi málo, v globálu musím říct, že se ke mě lidé vždy chovali jako k domácímu. Osobně mám půlku rodiny v Čechách, narodil jsem se v Československu a vždy to tak budu brát. Také v domácí Žilině jsem mnohokrát zažil, že po tom, co například Slováci vypadli na mistrovství světa v hokeji, celá hospoda fandila Čechům, jakoby to byla naše reprezentace. A znám velmi málo Slováků, kteří by na rozdělení států nenadávali," rozpovídal se Jandzík.

Ten ani nepozoruje nějak výrazný rozdíl mezi oběma zeměmi. „Mě přijdou obě země stejné. Slováci mají o trochu bližší vztah ke svojí zemi a hlavně na východě země jsou uvolněnější, i když mají horší podmínky. V Čechách zase lidé víc čtou, jsou racionálnější a často ambicióznější."

Dvanáct let je pro „cizince" hrozně dlouhá doba. Takový člověk je v dané zemi už jako doma. Návrat na Slovensko? Těžko říct. Stejné to je také u Tomáše Jandzíka. Na otázku, zda zde zakotvil natrvalo, nebo zda přemýšlí o tom, že se na Slovensko vrátí, odpověděl: „To je otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Teď to vypadá, že v Praze zůstanu, je to úžasné město. Nicméně se klidně může stát, že sbalím kufry a přestěhuji se například do Barcelony," říká s úsměvem velký fanoušek fotbalového klubu z tohoto španělského města.