OTÁZKY

1. Kluby obecně nemají mnoho prostředků na fungování. Jak je tomu u vás? Kde prostředky sháníte? A je to třeba problém u náboru dětí?

2. Problém je také s penězi na trenéry. Jak to řešíte u vás?

3. Myslíte si, že se blíží konec dobrovolníků a úpadek amatérského sportu?

4. Problémem jsou na mnoha místech stárnoucí a chátrající sportoviště. Jak se s tím vyrovnáváte?

JOSEF FUKSA
předseda Lokomotivy Nymburk

1. I u nás v TJ je stálý nedostatek prostředků na provozování sportu, řešíme to provozováním hospodářských činností a vybíráním oddílových příspěvků, které se pravidelně rok od roku v jednotlivých oddílech TJ zvyšují. Jediný problém u náborů dětí je ten, že z důvodu nízkých finančních prostředků máme nedostatek materiálního vybavení pro výuku začátečníků, záleží však také na druhu a náročnosti sportu.

2. Finanční prostředky na trenéry máme zajištěny z prostředků ČUS, kde oddíly na základě svých výsledků v Českém poháru, případně na republikových soutěžích, získávají část finančních prostředků, a dále z programu MŠMT.

3. Starší trenéři, kteří byli zvyklí pracovat bez finančních náhrad, pomalu odchází, a těch, kteří jsou jejich následovníky a pracují zadarmo nebo minimální finanční ohodnocení, je čím dál méně.

4. TJ má vlastní mnoha milionový majetek a již druhým rokem z ČUS nedostává na opravu a údržbu žádné dotace. A proto se oddíly snaží svá sportoviště udržet svépomocí a z vlastních nákladů, což nemůže trvat donekonečna.

ROMAN SODOMA
předseda Hrubého Jeseníku

1. Co se týče finančních prostředků na běžnou činnost, tak zatím problémy nemáme. Finanční prostředky máme z pronájmu restaurace, příspěvky členů, brigády pro obec, sekání trávy v areálu malé regionální firmy a příspěvky na činnost z rozpočtu obcí (Hrubý Jeseník a Oskořínek). I když s výší příspěvku obce nejsem spokojen a moje představa je trochu jiná. Co se týče finančních prostředků na rekonstrukce a zvelebování areálu, tak na to už naše finanční možnosti nestačí a snažíme se to řešit přes různé dotační tituly, ale moc se nám nedaří. Co se týče náboru dětí, tak bych to určitě nespojoval s finanční situací klubu.

2. Zatím se nám daří řešit trenérskou problematiku na dobrovolnosti. I když dnes sleduji právě různé dotační tituly, tak získat peníze na trenéry především v mládeži, by neměl být problém.

3. Alespoň u nás je to velký problém. Ten nezájem členů vzít na sebe organizační odpovědnost za cokoliv je čím dál větší a tudíž to lze definovat i tak, že se blíží konec dobrovolníků a s tím je samozřejmě spojený i úpadek amatérského sportu.

4. Tak na to již moc finančních prostředků nezbývá. Menší opravy řešíme ze získaných finančních prostředků, ale na ty větší už nezbývá. Snažíme se to řešit pomocí různých dotačních titulů, ale jak jsem uvedl výše, moc se nám to nedaří. Například výměnu šedesát let staré střešní krytiny nad kabinami se snažíme vyřešit už deset let právě pomocí dotačních titulů, ale nepodařilo se.

VÁCLAV KUPR
manažer SK Poříčany

1. Chod A mužstva je zabezpečen generálním sponzorem panem Pačesem. S financováním mládeže nám pomáhá obec a drobní sponzoři. Za to je všem třeba poděkovat. Myslím, že věková kategorie přípravky a mladších žáků problém není. Ale problém nastává v kategoriích starších žáků a dorostenců. Tyto kategorie u nás nemáme, ale i z prostředí jiných klubů vím, že to je problém obecnějšího charakteru.

2. Peníze na trenéry mládeže řešíme prostřednictvím dotací z FAČR. Někdy i vlastními prostředky. Jsem velice rád, a musím klukům, kteří se u nás starají o mládež, složit poklonu, jmenovitě Filip Stárek, Matěj Novák, Petr Touš a Lukáš Hampl. Já osobně to obdivuji, je to práce záslužná a hodně náročná.

3. Bohužel ty správní srdcaři, kteří dělali spoustu věcí zadarmo, už pomalu končí. Dnes už je vše o penězích, taková je doba. Já musím poděkovat, že i přes to všechno v našem SK máme ještě lidi, kteří jsou schopni pomáhat zadarmo.

4. To je největší problém našeho SK. Především rekonstrukce vnitřních prostor kabin. Podle odhadů, bychom potřebovali minimálně dva až tři miliony. Z vlastních zdrojů takovou částku nemáme a dotace, které poskytovalo Ministerstvo školství, jsou pozastaveny. Snažíme se to alespoň nějak zkulturnit, ale jsme si vědomi, že potřebujeme zásadnější rekonstrukci. Doby, kdy se dohodlo pár chlapů, a postavili si kabiny na zelené louce, jsou už nenávratně pryč.

TOMÁŠ DVOŘÁK
sekretář Drahelic

1. Již při prvním pohledu na naše hřiště je jasné, že náš fotbalový klub příliš prostředků nemá. Od města Nymburk jsme letos dostali 30.000,- Kč na činnost, ale když si vezmu, že jen za rozhodčí na zápasy a elektřinu v klubovně dáme dvě třetiny této částky, tak to není moc. V současnosti jsme přišli o sekačku, která si dovolila po dvaceti letech dosloužit a jen to je pro nás obrovský problém, který zatím řešíme s Technickými službami Nymburk. Ale jsou to další finanční prostředky navíc a není to určitě dlouhodobé řešení. Přitom máme tři aktivní mládežnické týmy, a když vezmu, že hodně podobný fotbalový klub AFK Nymburk dostane od města na činnost a údržbu hřiště dotaci 135.000,-, tak mi to nepřijde spravedlivé. Nějaké prostředky dostaneme od fotbalové asociace, něco vybereme na členských příspěvcích a tu a tam se najdou i nějací sponzoři. Jeden například zakoupil fotbalové dresy pro naši přípravku, jiný zaplatil ubytování pro děti na soustředění. Při náboru dětí to ani jako tak velký problém nevidím, i když na to se u nás v klubu názory různí. Samozřejmě, kdyby děti seděly v lepších kabinách, tak by to bylo super, ale myslím, že prostředí řeší spíše rodiče a dětem stačí zelená tráva a míč. S našimi prostředky jsme vsadili na rodinný přístup k dětem a ne na honbu za výsledky a na to, myslím, zatím rodiče slyší.

2. Jednoduše. Trenéři trénují zadarmo, maximálně za odměnu mohou vyprat dresy po zápase.

3. U malých klubů jako jsme my ne, vždycky se najdou nějací blázni, kteří to budou dělat. Myslím, že problém bude u větších klubů, kde se točí peníze za odměny, protože s těmi vždycky přicházejí problémy.

4. Bohužel, to je náš největší problém. Kabiny jsou původně hokejové, protože od padesátých let zde fungoval hokejový oddíl a za ta léta se v nich moc nezměnilo. V současnosti město odmítá do kabin investovat, jelikož leží v záplavové oblasti. Takže vše řešíme svépomocí z vlastních vybraných prostředků, jako například novou střechu. V současnosti se snažíme zrekonstruovat sprchy, ale bohužel to jde pomalu, peněz zatím není dost. Vybudování záchodu je také v plánu, protože půjčování chemického WC také není zadarmo.

PETR JIRSA
předseda TK Slovan Lysá nad Labem

1. Situace je složitá, ale to byla vždy. Sestavovat rozpočet pro TJ je takové věštění z koule, kde jistot je velmi málo. U nás v Lysé je prozatím jistota v podpoře od města, kterou jsme s kolegy z ostatních sportovních organizací a s vstřícností MěÚ vytvořili před mnoha lety a je postupně navyšována, že pro mnohé menší subjekty pokryje potřebné náklady. Pro nás ve městě největší sportovní organizace je řekněme zásadní a jsme za ní vděčni. Další jistotou jsou členské příspěvky, ale tím veškerá jistota končí. Pak začíná obrovská práce a nervozita spojená se snahou získat finance z krajských, státních či svazových zdrojů. To jest hlídat vypsání grantů, které je každý rok jiné jak časově, formálním zpracováním a výsledek je v té kouli, kde rozhodují leckdy neovlivnitelné jevy. Člověk žije v tlaku vše dobře podat, aby nepoškodil svůj klub třeba formální chybou, ale výsledek není nikdy jistý. Termíny podání jsou stále se měnící se stále složitější formou a většími nároky na funkcionáře, i když si na úředníky na těchto institucích nemohu při žádosti o radu stěžovat. I lidé na OSTJ Nymburk jsou vstřícní a pomáhají sledovat vypsané dotace. Chtělo by vše sjednotit a pár let nechat v podobném režimu. Zejména nové granty na MŠMT dávají šanci skoro všem, ne jen vyvoleným.

2. Dřív se na klub, který ohodnotil trenéry finančně, koukalo, že hazarduje s penězi, a u někoho to ještě zůstalo, ale zaplatit učitele klavíru je normální. Ale trenér mládeže je s dětmi týdně klidně deset hodin, je za ně zodpovědný během cesty na zápas i zpět, a to týden po týdnu. Nemá ani tak dlouhé prázdniny, práce s mládeží je sice krásná, ale dává zabrat stále více. Naštěstí to někteří pochopili a tak některé dotace přímo určují, kolik procent je povinné dát na platy trenérů. Získat ale trenéry pro děti vám jenom peníze nezajistí a je to obrovský problém této doby v amatérském sportu. Asi větší než finance.

3. Konec dobrovolníků se blíží, vyjma malých sdružení, ale v úpadek amatérského sportu nevěřím. Společnost pochopila, že je sport důležitý a je jednou z posledních možností, jak dostat děti k pohybu a na vzduch. Ubývá generací, které večer z okna slyšely křik rodičů „domů“ a nové slyší „jdi už konečně ven“. A i ten neorganizovaný pohyb a hry utvářel dětem jejich fyzický účet, teď to leckdy suplujeme my ve sportovních organizacích.

4. To je o těch rozpočtech. Většinou se jen opravuje, udržuje a záplatuje. Pak se získá dotace, účelově na určitou věc a i kdyby se za rok něco přihodilo, její změna užití je skoro nemožná. Jsme klubem s vlastním majetkem a areál je vybudován koncem padesátých let. Rozloha 35 tisíc metrů čtverečních je obrovská a jen vše udržet osekané, zalité, natřené a fungující je skoro nemožné. Za poslední roky jsme zatravnili škvárové hřiště, vybudovali beachový a nový volejbalový areál, minihřiště 40 x 20 s umělou trávou, novou kanalizaci a šatny se zázemím a další drobnější akce. Většinou z dotací a pomocí města. Ale na klasickou údržbu je to složité. Na okapy, nátěry, hnojivo, postřiky,výměnu opotřebovaného je získat finance těžké. Tam je třeba i problém u jednání z firmami, na dresy pro děti možná, ale pro tyto práce příslib financí nenajdete. Je správné věnovat maximum dětem, ale chtějí jistě být i v pěkném prostředí a na to se pozapomíná. Jinak v současné době budujeme zavlažování na obě travnatá hřiště, pro které jsme získali dotaci od Středočeského kraje a pomoc města. Bylo to asi na desátý pokus, ale jsme moc rádi.