Čím to bylo, že se vám přestalo dařit?
Pracujeme přece jen s úzkým kádrem, protože chceme dávat šanci našim nadějím. Chtěli bychom si vychovat hráče, kteří dokáží postupně do této soutěže naskočit. Zranilo se nám několik opor, bez kterých jsme se proti předním celkům tabulky těžko prosazovali.

Dostali jste jednaosmdesát gólů, což vás řadí v tomto pohledu na třetí nejhorší bilanci v soutěži. Obrana byla vaší velkou slabinou…
Obrana je záležitostí celého týmu a my jsme v některých utkáních nabídli soupeři velmi laciné branky, které nám srazily sebevědomí, na rozdíl od soupeřů, kterým se naopak od té doby dařilo vše. Pravdou je, že jsem u některých hráčů postrádal více  zarputilosti a bojovnosti. Všichni musí být hladoví po tom, aby si zahráli takovou soutěž, hlavně ti, co nemají ještě tolik zkušeností.

Brzy bylo jasné, že jediným sestupujícím budou slabé Blšany, pak nebylo vlastně o co hrát. Nepoznamenalo to kvalitu soutěže?
V hlavách to hráči v závěru soutěže určitě měli, tomu nešlo zabránit a výkony to také trochu poznamenalo. Myslím, že kvalitu to ale neovlivnilo. Celky z vyšších pater tabulky podávaly velmi kvalitní výkony. Spíše mě mrzí, že se některá utkání neodehrála. Například my se těšili, jak doma přivítáme exligové Blšany, což by byl pro naše hráče a fanoušky velký svátek. Bohužel k tomu nedošlo.

Říká se, že litolský klub má blízkou vazbu s Jirnami. Jak to tedy je?
Máme korektní vztahy se všemi oddíly, stejně tak také s celkem Jiren. S nimi jsme se prali o body už v A třídě, známe odtud spoustu hráčů a funkcionářů. Na hostování jsme u nás měli dva exotické hráče – Vituse Mbaha a Erika Ezealu, které bychom u nás rádi opět přivítali.

Litol vždy doma vyhrávala, její stánek býval nedobytnou tvrzí. V jarní části tomu tak často nebylo. Přesto na vás chodilo celkem dost příznivců. Čím si to vysvětlujete?
V Litoli se stále něco děje a to je dobře. Fotbal zde dělá zapálený okruh lidí, vše je zde založeno na dobré partě. I když se nedařilo a soupeř byl lepší, náš fanoušek zůstal našemu týmu věrný, dokázal uznat kvality soupeře a ocenit fakt, že naši kluci přes porážku nic neodflákli.

Vy jste v závěru soutěže dali šanci vlastním mladíkům z dorostu. Bylo to plánované, nebo to bylo východisko z nouze?
Oboje, řekl bych, že to bylo plánované východisko z nouze. Jsem rád, že kluci dostali příležitost si tuto soutěž osahat a teď už záleží jen na nich, jak se svou šancí naloží. Každý má u nás dveře otevřené a může dokázat, že patří do základní sestavy nebo kádru.

A jak jste byl s výkony těchto mladých hráčů spokojený?
Je jasné, že to mladým hráčům bude ještě nějakou chvíli trvat, než budou, jak se říká, hotovými hráči. Ale udělali mi vcelku radost, nejvíce v posledním utkání mladý Pavel Křivánek, který přes naši vysokou prohru, podal jeden z nejlepších výkonů. Může z něj vyrůst velká opora litolské kopané. Ale jak jsem řekl, bude hlavně záležet na něm samotném, jak na sobě bude pracovat. Máme zde i další talenty, kteří mohou v budoucnu překvapit.

V létě se budete připravovat na třetí divizní sezonu. Bude se hodně měnit kádr mužstva?
Potřebujeme kádr doplnit a menší změny určitě budou. Hlavní slovo však bude mít naše zkušená osa týmu, která zůstane pohromadě i třetí rok našeho divizního účinkování.