Kvůli svému povolání jste stihl jen pár utkání letošní sezony, v tom posledním jste si spravil chuť a dal čtyři góly. Kdy se vám něco podobného povedlo naposledy?

To si ani nevybavuji, ale nejspíš asi v přípravce. Tam se mi dařilo dávat více gólů, ale čím jsem byl starší, tak bylo gólů méně a méně. Jsem rád, že se to povedlo. Obzvlášť po minulém týdnu, kdy se mi vůbec nedařilo a spálil jsem několik šancí. Ale nechci z toho dělat velkou vědu, měl jsem štěstí, kdy se mi třikrát odrazil balon a dorážel jsem z blízka.

Co říkali spoluhráči a budete muset něco „šoupnout“ do hráčské pokladny?

To jsem zatím nezjišťoval, ale pokladník je brácha, tak se s ním snad nějak dohodnu (smích). Včera jsme už oslavovali postup, tak jsem alespoň pozval kluky na symbolický přípitek.

Hattrick jste stihl už do poločasu. Podle výsledku to ale pro vás bylo snadné utkání…

close Šimon Šendera v dresu Bohemie Poděbrady info Zdroj: Foto: Deník zoom_in Šimon Šendera v dresu Bohemie Poděbrady Je to tak, o poločase jsem už střídal. Byl to poslední domácí zápas, takže každý dostal dost času na hřišti a mohli jsme si zápas všichni užít společně s fanoušky. Neřekl bych úplně snadné, ale soupeř přijel s pár dorostenci a vzadu naopak bylo pár starších hráčů, takže asi nebyl v ideálním složení. Měli jsme více času s balonem, takže jsme si mohli dovolit kombinovat a povedlo se nám i pár hezkých akcí.

Jako mládežník jste působil v kolínské Spartě. Pak jste se přesunul do Bohemie Poděbrady, kde jste jako hodně mladý nastupoval za dospělý A tým. Jak na toto období vzpomínáte?

Na každý tým, kde jsem hrál, vzpomínám v dobrém. V Kolíně jsme měli možnost zahrát si proti větším týmům, které často měly i ligové áčko. Měli jsme tam ustálenou partu a neměli jsme špatné výsledky. Bohužel v devatenáctce jsme spadli ze druhé ligy, a tak jsem i kvůli času přestoupil do Poděbrad. Změna mi prospěla, fotbal mě začal bavit víc než poslední sezonu v Kolíně. Hrál jsem za dorost a zároveň za chlapy, což bylo super, protože jsem trénoval s áčkem a pomohlo mi to v přechodu do dospělého fotbalu. Zároveň byla v obou týmech super parta, takže jsem si užíval i tréninky. Dokonce se nám podařilo postoupit do krajského přeboru, takže jsem měl možnost užít si oslavy, při kterých jsme například měli projížďku vláčkem po městě. Bohužel pak už nešlo skloubit fotbal a práci, takže jsem na dva roky úplně přestal hrát, a tak jsem z Poděbrad odešel do Kostelní Lhoty, kde jsem doma.

Získal jste práci fyzioterapeuta v Bohemians 1905, kde jste strávil sezonu a půl. Jaké to bylo?

Bohemku budu mít vždycky v srdci, protože to byla moje první štace a získal jsem tam zkušenosti s profi fotbalem. Zároveň byl výborně poskládaný tým, protože kabina fungovala dobře. Pracovalo se, zároveň byla sranda a všechno fungovalo poměrně dobře a měli jsme i docela dobré výsledky. Zároveň Ďolíček má specifickou atmosféru, pro hostující tým je to tam hrozně těžké. Je to starší stadion, což je znát i v zázemí. Diváci jsou hodně blízko hřišti, takže hned, co přijdete na trávník, už vám nadávají a znepříjemní vám to, jak jen to jde a fandí celý zápas. To jsem měl na Bohemce hodně rád a vždycky se těším na vzájemné zápasy.

Odtud jste zamířil do Viktorie Plzeň, kde jste už tři a půl sezony. Jak se vám v Plzni a klubu líbí? Jsou podmínky pro vaši práci hodně odlišné od té u klokanů?

V Plzni jsem už i studoval, takže město jsem znal a žije se mi tam dobře. Je to velké město, máte tam vše co potřebujete, ale zároveň je to všude blízko. Nestane se mi jako v Praze, že bych jel na trénink čtyřicet minut. Všude po centru si dojdete pěšky během pár minut. Co se týče klubu, tak ten rozdíl je extrémní. Nerad bych se nějak dotknul Bohemky, ale co se týče zázemí, tak úplně jiná úroveň. V Plzni využili úspěchy a investovali peníze tak, že udělali zázemí podle mého názoru nejlepší v Česku a srovnatelné s top kluby v Evropě. Máme velkou výhodu, že tréninková hřiště jsou blízko od stadionu. Jiné kluby fungují v tréninkových centrech a na stadionu třeba takové zázemí nemají. My ale celý týden pracujeme na stadionu, nemusíme nic nikam převážet a jen přejedeme během pěti minut na kolech na tréninkové hřiště. Co se týče vybavení, ať už posilovny, regenerace, kabiny nebo i naší fyzio místnosti, tak je vše na špičkové úrovni. Takže máme vše potřebné, aby se nám dobře pracovalo a měli jsme výsledky.

To asi ale přináší i větší náročnost…

Zároveň i tlak je výrazně vyšší, ať už na hráče, trenéry nebo i na nás. Protože jsme velký klub, máme vysoké cíle a chceme mít co nejlepší výsledky. To mám rád, protože to napovídá o tom, že chceme všichni být co nejlepší.

A také hraje Plzeň o dost více zápasů než třeba Bohemka…

Zároveň hrajeme evropské poháry, takže práce je úplně odlišná, když hrajete v podstatě od srpna do dubna dvakrát v týdnu. Je to velmi náročné, protože nemáte moc prostor na trénink a v podstatě ani na léčení nějakých drobnějších zranění, protože jste stále v časovém presu. Neustále někam cestujete a nemáte čas na to vypnout. Proto se každý v klubu snaží pracovat na maximum, abychom my i hráči měli dostatečný servis a mohli jsme se soustředit na svoji práci.

Viktoria Plzeň skončila v lize třetí a v poháru prohrála ve finále se Spartou. Co bylo větší zklamání?

Jednoznačně pohár. Liga je dlouhodobá soutěž, takže vidíte, když vám soupeři utečou. Takže jsem byl smířený s tím, že letos titul nevyjde. Ale pohár je něco jiného. Je to o jednom zápase, takže jste blízko, ale zároveň daleko od toho zvednout trofej. Když to pak nevyjde, tak jsou i ty emoce mnohem silnější, než když prohrajete jeden zápas v lize. Zároveň jsem měl štěstí, že ligu už jsme vyhráli, zažil jsem Ligu mistrů i postup do play off Konferenční ligy, takže pohár je jeden z úspěchů, který mi zatím uniká. Navíc už to bylo druhé prohrané finále poháru, které jsem zažil, takže o to zklamanější jsem byl. Myslím si, že by to bylo hezké zakončení úspěšné sezony, ale bohužel to je sport a teď musíme zapracovat, aby se nám to povedlo třeba příští rok.

S kým máte v prvoligovém týmu nejvíce práce a kdo je největším bavičem kabiny?

Nejvíc asi s dlouhodobě zraněnými, s těmi pracujeme denně. Z ostatních hráčů jsem tuto sezonu asi nejvíc pracoval s Caduem, Chorým a poslední půlrok i s mým dvojčetem Martinem Jedličkou (smích). Bavíme se všichni nějak dohromady, takže bavičů máme víc. Ale největší srandisti jsou asi Kopi (Kopic), Řízek (Řezník) a Choras (Chorý).

ŠIMON ŠENDERA

Bydliště: Plzeň
Narozen: 24. 3. 1998
Zaměstnání: Fyzioterapeut
Znamení: Beran
Záliby: sport, sledování filmů a seriálů, čas s rodinou
Oblíbené jídlo: Butter chicken
Oblíbené pití: Ledový čaj
Oblíbený film: Harry Potter
Oblíbená hudba: Mix, ale nejvíce český rap


Načítám tabulku ...