Celou jeho kariéru provází obrovská smůla. Pokaždé, když se prodral na vrchol, přišlo zranění. A znovu a znovu. To se opakovalo několikrát, až mu došla chuť, síla i trpělivost. Řekl si dost a s profesionálním fotbalem byl konec. „Měl jsem našlápnuto hodně dobře, hodně slibně, ale jeden problém a je bylo všem,“ ulevil si Michal Pecháček
Nakonec zakotvil „jen“ v okresním přeboru, hraje za Hrubý Jeseník. „Jsem tam spokojený a líbí se mi. Nemám si na co stěžovat,“ uvedl Michal Pecháček.
V zápase okresního přeboru dal čtyři branky a marně pátral v paměti, kdy se mu něco podobného povedlo dříve. „Tak to opravdu nevím, snad někdy v dorostu Slavie,“ usmál se sedmadvacetiletý borec, který bude muset také něco přispět do hráčské pokladny. „Máme to jasně dané, takže mě to nemine. Je tam vypsané i něco za nejlepšího střelce týmu a myslím, že to vedu. Bude to asi tisícovka,“ prozradil ofenzivní fotbalista, od kterého se góly v „Hrubasu“ očekávají. „Nějak to tam naskákalo. Byla to náhoda, že mi tam padlo, co mělo. A ještě jsem mohl nějaké góly přidat,“ podotkl útočník nebo podhrotový hráč.
Odchovanec Slavie Praha odešel v osmnácti letech do prvoligových Teplic, kde si ale nezahrál. Po přípravě odešel do italského Udine na hostování s opcí, kde dostal smlouvu na pět let. „Jenže už po půl roce jsem se zranil a laboroval jsem se zraněním. Poté jsem rok a půl nehrál,“ popisoval své počáteční trable Pecháček, který se z toho dostával hodně těžko. Přenést se přes takovou věc bylo složité. „To byla právě ťafka, která mi to všechno překazila. Nebudu nic nalhávat. Dřív jsem si snad myslel, že skočím z mostu,“ trpce se pousmál muž, který se stal nyní Osobností Deníku. „Pak si člověk uvědomí jiné věci. Obětoval jsem tomu vše, ale musel jsem to nějakým stylem hodit za hlavu,“ přidal Pecháček.
Problémy s nohou mu vystavily stopku ve vyšších soutěžích. „Už bych vyšší soutěž nezvládl. Zavolal mi známý, jestli bych si nechtěl jít zahrát jen zápasy bez tréninku, což mě vyhovuje se zraněním, co mě provází. Takže jsem neváhal a po roce bez fotbalu jsem si šel zahrát. Předtím jsem hrál divizi v Horkách,“ popsal to, jak se ocitl právě v Hrubém Jeseníku.
Po konci dorosteneckého věku prošel hned několik prvoligových a druholigových klubů. „To je na knížku, to bychom tady byli dlouho, co já jsem prožíval,“ zasmál se hráč, který má na kontě jedenáct ligových startů, ale žádný gól. To proto, že byl defenzivním fotbalistou. „V Itálii jsem šel do juniorky. U áčka byl zrovna trenér Stramaccioni, co byl ve Spartě. Nechali si měl v áčku, dokonce mi udělali jmenovku v kabině, což jsem čuměl. Pak přišel zápas s Juventusem a měl jsem jít na lavičku. V průběhu týdne jsem si šel zahrát za juniorku, kývl jsem, že si zahraji, a v poslední minutě jsem se zranil. Od té doby to bylo špatné. Oni chtěli, abych stále hrál, dostával jsem injekce a pak se to podělalo úplně, nemohl jsem ani šlapat na nohu. Poslední měsíc před koncem sezony jsem nemohl vůbec naskočit,“ zavzpomínal Pecháček.
Během svého angažmá v italské sérii A potkal řadu výtečných hráčů. Shodou okolností jsem měl půjčené auto od Bruna Fernandese, současného kapitána Manchesteru United. V kabině jsem seděl s Antoniem Di Natalem nebo Alexem Meretem, který je stejný ročník jako já, ten teď chytá za Neapol. Takže jména slavná. Také u nás jsem poznal řadu výborných fotbalistů jako třeba Martin Jiránek. Ale je to už nějaká doba,“ řekl Pecháček. „Ale ta zranění pro mě byla hodně náročná na psychiku, bylo to těžké, obrovský nápor. Ale to už mám za sebou.“
play_fill
Po dalším půlroce se dohodl s manažerem, že se vrátí do Teplic. „Jenže další půl rok jsem nemohl hrát, stále jsem někam chodil s tou nohou. V zimě jsem byl připravený, běhal jsem jako blázen ve sněhu, jenže kvůli angíně jsem dostal na dva týdny antibiotika a nemohl jsem odjet na soustředění s áčkem. Tak mě šoupli do béčka a už to bylo nanic,“ krčil rameny odchovanec sešívaných.
Následovala štace v Příbrami pod vedením kouče Pulpita. „Po pěti kolech ho ale vyhodili a já jsem si zahrál premiérově proti Plzni. Přišel trenér Rada a pod ním jsem odehrál všechno až do konce sezony. To byl super trenér,“ chválil kouče hráč Hrubého Jeseníku. Jenže pan Rada pak odešel a mě se znovu vrátilo zranění, takže jsem dalšího půl roku laboroval. Příbram sestoupila a já jsem pak odešel do Jihlavy. Tam trenér sázel spíše na starší kluky a hrál jsem snad jednou. Vyhráli jsme, ale pak další šance nepřicházely. Tak jsem se šel uklidit do druhé ligy do Znojma, vyčistit si od všeho hlavu. Odehrál jsem několik zápasů. Ten poslední s Příbramí, která postupovala zpátky do první ligy a já jsem jim dal gól a byla na mě penalta. Vyhráli jsme snad dva nula a po zápase za mnou přišel pan Starka, jestli bych tam zase nechtěl jít. Kývl jsem, že to ještě zkusím. Jako trenér tam byl pan Csaplár, hrál jsem generálku a při ní jsem se zranil a už jsem si řekl, že na to kašlu. Ukončil jsem kariéru, abych si vybudoval pracovní kariéru. Už by to nemělo žádný smysl,“ uvedl obchodní manažer ve strojírenství Michal Pecháček.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
