Soutěž jste ovládli zcela suverénně. Sezonu musíte hodnotit jen kladně…

Ano, sezonu v klubu hodnotíme nadmíru pozitivně. A – tým vyhrál o čtrnáct bodů okresní přebor, postoupil a poprvé si v Pátku zahrajeme krajskou soutěž. Rezerva jako nováček srdnatě bojovala ve třetí třídě a nakonec skončila na druhém místě. Podařilo se nám i rozšířit počet dětí v přípravce. Dařilo se tedy na všech frontách. Velký dík patří všem, co se na tomto úspěchu podíleli od funkcionářů, přes hráče až po fanoušky, kteří nás neúnavně podporovali. A vyústilo to tím, že na poslední zápas do Semic jsme vypravili celý fanouškovský autobus. Byla to taková hezká tečka za povedenou sezonou.

Najde se přece jen něco, co vám kalilo radost z vítězství?

Jsou momenty, na které nevzpomínám moc rád. Jednak zranění hráčů, která nás v celé sezoně celkem trápila. Pak mě mrzí pokažený zápas na Loučeni, kdy se domácí tým nechal zbytečně za protesty vylučovat, což ublížilo i nám. Utkání mělo kvalitou obou kádrů i svižným a pohledným fotbalem na začátku našlápnuto k dobrému zápasu, ale nakonec se z větší části dohrávalo z povinnosti a v prapodivném duchu. Do třetice mě mrzí, že se proti Pátku jednu chvíli zvedla vlna nepravdivých útoků a lživých obvinění v diskusích na internetu. Ale to se sebou, bohužel, úspěch občas přináší.

Vy jste měli už dlouho dopředu jasno o svém postupu. Nechyběla hráčům motivace v posledních zápasech sezony?

Máte pravdu, rozhodnuto bylo již tři kola před koncem. My sice v tom kole prohráli doma se Všejany, ale soupeři také ztratili, proto jsme mohli slavit s předstihem. Ve zbylých utkáních se o motivaci staraly vidina zisku co nejvíce bodů, prestižní derby s kvalitním soupeřem z Kostelní Lhoty, který nám po celou sezonu, a hlavně na podzim, dýchal na záda, a vítězství v posledním zápase před rozlučkou a dobrou diváckou kulisou, aby nám při následných oslavách chutnalo pivo o trochu víc než v případě prohry. Tím vším bylo o motivaci postaráno až do konce.

Vaši největší protivníci odpadli celkem brzy. Čím si to vysvětlujete?

Odpověď je nasnadě. Nám se na jaře až na jeden zápas podařilo plně bodovat, a to i se čtyřkou Rožďalovice, Kostelka, Loučeň, Městec Králové, která se vykrystalizovala po podzimu a stala se naším největším konkurentem v boji o titul. Podíváme-li se na jarní výsledky týmů na prvním až pátém místě, tak z maximálních 39 bodů Pátek získal 36, Rožďalovice 26, Městec 21, Loučeň 20 a Kostelka 19. Velmi důležité bylo, že my s touto čtyřkou kvalitních mančaftů, kdy se de facto hraje ne o tři ale šest bodů, neztráceli a nedovolili soupeřům se na nás dotáhnout.

Nastříleli jste nejvíce branek, nejméně jste jich dostali. Byla silnější vaše ofenzivní část nebo spíš obranná?

S obranou i útokem jsem spokojen. I když, promítnu-li si zpětně všechny zápasy, některé obdržené branky byly zbytečné a po vlastních chybách. Rovněž v útoku jsme dokázali občas zahodit jasnou gólovou situaci. Ale se skórem 89:18 by byl po sezoně spokojen asi každý trenér. Já trochu více kladu důraz na hru bez inkasované branky, proto mě každý zbytečně obdržený gól mrzí. Osobně jsem chtěl v počtu obdržených branek překonat Slovan Poděbrady, který v předchozí sezoně dostal pouze patnáct gólů. Nám se tento rekord o tři nepodařilo vyrovnat. V útoku jsme také nepropadli, 89 branek je třetí nejlepší počin za posledních jedenáct ročníků okresního přeboru. Více vstřelila pouze Vykáň – 125 gólů v sezoně 2012/2013) a Milovice – 105 gólů v sezoně 2008/2009.

Prohráli jste jen dvě utkání v celé sezoně. Byly právě tyto zápasy nejméně vyvedené?

První prohraný zápas v Městci zapadal do Murphyho zákonů, když se něco může pokazit, tak se to pokazí a ještě k tomu najednou. Ale jedním dechem musím uznat, že na nás Městec byl hodně dobře připraven a zahrál dobrý zápas. Podruhé jsme prohráli doma s týmem Všejan. Jim zachytal vynikajícím způsobem brankář, my nedali jasné příležitosti a soupeř nás třikrát potrestal. Ale já jsem toho názoru, že tyto dvě prohry nás posílily a v celé sezoně měly svůj smysl. Jinak nejméně vydařené utkání bylo to na Loučeni, ale o tom jsem již hovořil.

A který byl z vašeho pohledu naopak nejvydařenější?

Já si hodně cením domácího vítězství nad Městcem Králové a Kostelní Lhotou. Byla to velmi těžká utkání proti kvalitním celkům. Hlavně proti Městci se hrál kvalitní důrazný fotbal, který se musel hráčům i divákům líbit. Výsledkově se nám nejvíce povedlo utkání v Přerově. Domácí s námi po celý zápas hráli otevřenou partii a to se jim trochu výsledkově vymstilo. Vstřelených deset branek bylo ještě milosrdných, protože jsme nedali další tutové příležitosti.

Na poslední utkání do Semic jste jeli autobusem bez střechy a hráči nastoupili v gumotextilových kopačkách. Čí to byl nápad a jak to vzniklo?

Autobus bez střechy jsme okoukali od našeho béčka, když postupovalo ze čtvrté třídy. Myslím, že ještě dodnes jsou z jízdy do Semic někteří hráči promrzlí. Počasí se nevydařilo, pršelo a byla zima. Ale o to déle si ten mrazivý zážitek budeme pamatovat. Nápad s retro kopačkami přišel od Jakuba Kollmanna a nám se hrozně líbil. Úsměvné bylo, že obchod, kde jsme kopačky objednávali, si dvakrát ověřoval, jestli tak velkou zakázku myslíme opravdu vážně. A za cenu jedněch špičkových kopaček jsme získali dvacet párů gumotextilek. Ale nápad to byl povedený. Dokonce tak, že někteří hráči si kopačky oblíbili a brali si je pravidelně na tréninky. Musím říci, že jejich výkonnost tím šla enormně nahoru (smích).

Jaké byly oslavy a jak probíhaly?

Oslavy byly bujaré a spontánní. Slavilo se vlastně natřikrát. Někteří si stavěli na zahradě stan, aby měli kde přespat, jiní si schrupli v kabině na lavičce, někdo nešel spát vůbec a někteří z nás slavili v neděli i navzdory tomu, že druhý den museli do práce. Ale to k oslavám patří a vše se neslo v pozitivním a přátelském duchu, což je to nejdůležitější.

Nyní vás čekají další úkoly. Bude posilovat kádr nebo zůstane ten, který vykopal postup?

Posily potřebovat budeme. Už i z důvodu, že nevíme, zda se nám podaří udržet všechny hráče, které jsme měli na hostování. Navíc počítáme s uzdravením marodů. Pokud se podaří vše, s kádrem budu spokojen.

V příští sezoně budete hrát v nejnižší krajské soutěži. Jaké si dáváte cíle?

S krajskou soutěží zkušenosti zatím nemáme, budeme se tedy rozkoukávat a zkušenosti sbírat, a to zejména co se organizačních záležitostí týče. Jelikož mnozí hráči již hráli vyšší soutěže, věřím, že po sportovní stránce si zvykneme rychle a ostudu neuděláme. Prvořadý cíl je soutěž udržet, o vyšších ambicích je prozatím předčasné mluvit. Až v prvních pěti kolech se ukáže, na co budeme a na co nebudeme moci pomýšlet. Každopádně dlouhodobou strategií našeho klubu je postupně zvyšovat kvalitu fotbalu i zázemí v Pátku.

Očekáváte velký rozdíl mezi okresním přeborem a krajskou I.B třídou?

Již v přípravě před uplynulou sezonou jsme se konfrontovali se soupeři z I.B třídy a nepropadli jsme. Tak doufám, že uspějeme i v ostrém provozu. Kvalita I.B třídy je bezpochyby vyšší. Dle mého názoru se nejlepší zápas v okresním přeboru dá srovnat se standardem, který se musí předvádět po celou soutěž o třídu výš. Bez toho se asi na úspěch pomýšlet nedá.