Kliknutím zvětšíte
Online reportáž o koronaviru najdete ZDE
Se sportováním je na nějaký čas konec. Jak se může amatérský fotbalista udržovat? Dáváte si nějaké individuální tréninky?
Bohužel, jak jsme se těšili na začátek jarní části, tak rychle jsme o tu radost přišli. Samozřejmě, každý fotbalista se musí, nebo by alespoň měl, udržovat. Zpočátku jsem praktikoval tu a tam individuální trénink, když to ještě situace dovolila, tak fitness či tenis.
Je také možné dostat od trenérů plán. Jde to třeba i v divizi? Dostali jste nějaký plán?
Na sociální síti máme vytvořenu skupinu A mužstva, kam trenér zasílá týdenní tréninkový plán, který doufám, že většina spoluhráčů z větší části plní. Pokud by se tak nedělo, na prvním tréninku se to zcela jistě pozná.
Kontrola není žádná…
Je pravdou, že prakticky žádná kontrola neexistuje. Na Polabanu ale funguje oboustranná důvěra, jak od trenérů směrem k hráčům, tak i naopak.
Při tréninku u kolektivních sportů je takovým bonusem fakt, že spolu pracuje celá skupina. Donutí se člověk trénovat naplno podle daného plánu?
Během tréninku s týmem se každý více nabudí a asi funguje na více procent, ať už při obyčejném báčku. Podle mého názoru, při individuálním tréninku, člověk nejede na své maximum, chybí v tom jakási soutěživost.
Co ale v době volna, když fotbalisté nemohou zajít třeba ani na kus řeči do hospody? Co s volným časem děláte vy?
Samozřejmě po práci mám více osobního volna, nicméně tento čas bezezbytku vyplní rodina a běhání za svým téměř dvouletým synem. To je kolikrát náročnější než samotný trénink, ať už fyzicky nebo psychicky (smích). Po této „druhé směně“ si buď s chutí zahraji PS 4, nebo plním individuální tréninkové dávky.
Máte za sebou zimní přípravu, která bolí. A nyní nemůžete naběhané kilometry prodat na hřišti. Jak tohle snášíte?
Máte pravdu, že zimní příprava rozhodně nepatří v životě fotbalisty k oblíbeným. Rozhodně nepatřím mezi výjimky. Když ale člověk nechce hrát fotbal jen pro žízeň, musí poctivě odmakat i nutné zlo, čímž je zimní příprava. Jsem rád, že je za námi a minimálně na rok je zase od ní pokoj (smích).
Věříte, že se letošní sezona vůbec dohraje?
V tomto směru jsem trochu pesimistický. Po zrušení Mistrovství Evropy, Olympijských her či dalších vrcholných sportovních soutěží se domnívám, že nás čeká podobný osud. Čas na dohrání soutěže se stále krátí a vzhledem k současné situaci jsou sportovní akce asi nepravděpodobné. Zdraví je přece přednější.
Parádní léta jste zažil v Litoli, kde jste si několik sezon zahráli divizi. Na co nebo na koho nejvíce vzpomínáte?
Na Litol mám nepřeberné množství vzpomínek a historek. Na prvním místě bych zmínil, že Litol by nikdy nebyla divizní nebýt Jožana Boreckého, správného fotbalového nadšence a vynikajícího manažera. Týmu dodával správnou chemii trenér Pavel Jareš, což bylo velice důležité pro základ všech úspěchů. Velice rád také vzpomínám na výbornou partu, která táhla za jeden provaz na hřišti i mimo něj a před výbornými litolskými fanoušky dokázala porazit daleko zvučnější týmy. Nedílným faktorem úspěchu bylo také atypické hřiště „V topolech.“ Nejradši vzpomínám na závěr sezony 2014 - 2015, kdy nás před šesti závěrečnými koly snad každý pasoval na jistého sestupujícího, my však pětkrát v řadě vyhráli a zachránili se. Ani já tomu tehdy příliš nevěřil, a tak jsem po sázce s Vencou Rathouským přišel dočasně o vlasy. Náš tehdejší trenér Pavel Jareš vždy mluvil o litolské pohádce, ale i ta má svůj konec. Bohužel ne tak šťastný, jako je v pohádkách zvykem, po odchodu Jožana Boreckého můžeme na divizní Litol jen vzpomínat.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
