Sezonu nelze hodnotit jinak něž jako velice nepodařenou. Kde hledat příčiny toho, že jste úplně poslední a získali jste jen čtyři body?

Zásadní bylo, že celý podzim nás provázel až neuvěřitelný počet absencí, který se pochopitelně projevil na kvalitě naší hry a konkurenceschopnosti. Nesešli jsme se prakticky na žádný zápas a trénovali jsme celou dobu v malém počtu.

Kádr doznal před startem ročníku značných změn. Především proto, že se někteří hráči rozhodli skončit, nebo nechtěli jezdit na venkovní zápasy. Jak jste to rozdýchával?

Samozřejmě ztěžka. Střídaly se u mě pocity naštvání, frustrace, naděje, zklamání (trpce se usměje). Na druhou stranu je přirozené, že starší hráči jednou musí skončit či zvažují, jestli jim to ještě stojí za to. Obzvlášť v době covidu, kdy dva ročníky byly vlastně o ničem a člověk přehodnocuje spoustu věcí. A ne každý jako já má fotbal jako životní prioritu. Navíc drtivá většina hráčů hraje zadarmo jako koníček ve volném čase, takže já jako trenér nemám ani žádnou páku jak zakročit.

Zažil jste někdy v kariéře vy osobně takový výsledek? Čtyři body jsou opravdu málo…

Hraji už opravdu dlouho (smích) a nezažil. Dostávali jsme se postupně do větší a větší krize, ze které kvůli stále větším absencím a tím pádem chybějící kvalitě nebylo úniku.

Prožili jste těžký podzim. Neměl jste někdy chuť s postem trenéra skončit?

Lhal bych, kdybych řekl, ze mě to nenapadlo. Ale pak jsem si našel vždycky důvody, proč mi to stojí za to a hlavně jsem měl zodpovědnost vůči klubu, vedení a samozřejmě hráčům. Bylo by zbabělé utíkat z boje, zvlášť když sám jako trenér a zraněný hráč mám na tom svůj podíl.

Našel jste na nepovedené podzimní části sezony přece jen nějaká pozitiva?

Jednoznačně to je šance a možnost pro většinu hráčů zahrát si krajský přebor, který by si někteří jinde nezahráli či někteří si splní svůj výkonnostní limit. A jednou na to budou vzpomínat (úsměv). A pochopitelně pro mladé hráče jsou to zkušenosti k nezaplacení a jasný odraz reality, jak na tom jsou a na čem je potřeba více zapracovat, aby se v kariéře dostali třeba i výš.

Jak jste motivoval mužstvo v době, kdy jste šli od porážky k porážce. To muselo být hodně těžké…

Občas ano, někdy to bylo opravdu hodně těžké. Zvlášť když doufáte, že na další zápasy koneěně budeme kompletní a během zápasu nám pravidelně odpadli další dva až tři hráči či na tréninku před zápasem. A vzhledem k té popisované situaci se to logicky přenášelo i do tréninků, kde se nás scházelo poskrovnu a nebylo možné cokoliv systematického nacvičovat.

Z divizního fotbalového utkání Poříčany - Čáslav (2:0)
Divizní fotbalové Poříčany jsou beze změn, posílit by ale potřebovaly

Dali jste šestnáct gólů, skoro polovinu z nich (7) vstřelil Tomáš Kříž. Byl on hlavním tahounem ofenzivy?

Kříža byl jasný lídr, navíc je to i super kluk do kabiny. Jeho absence pro nás byla fatální.

Mužstvo se opíralo o výborné výkony nestárnoucího gólmana Rathouského. Často vás uchránil od vyššího přídělu. Byl velkou oporou?

U něj platí to samé co u Kříže. Doufám, že kluk ještě vydrží. Samozřejmě si stěžuje, jak je bolavý, ale furt je výborný a fotbal má proste v krvi jako jeden z posledních fotbalových mohykánů (smích). Taková zajímavost - byl jediný hráč, který se účastnil všech patnácti podzimních utkání.