Lukáš Novák: Úspěchem je pro mě každý závod, který dokončím

Osobnost Deníku

Pokud vstřelí Osobnost Deníku Radek Tafel branku, je vítězná

/FOTO/ V posledním zápase srazili fotbalisté Sokolče zachraňující se Kutnou Horu 2:1,…

Přečíst článek >

Jak jste se k závodům Spartan Race dostal?

První závod jsem absolvoval v roce 2015 v Liberci. V tu dobu jsem chodil na VOŠ a příležitostně jsem chodil cvičit do poděbradského fitness centra jako začínající trenér, kde jednoho dne přišla majitelka a řekla, že byla na Spartan Race a že je to neuvěřitelný zážitek. Po shlédnutí pár videí mě zajímalo, co je onen slogan „Pochopíš až v cíli“. Nabral jsem další tři kámoše a šli jsme se postavit na start.

Je to obrovská dřina. Co vás na tom nejvíce baví?

Asi to, že je to taková dřina (smích). Každý závod je úplně jiný, konají se na nádherných přírodních místech, závod od závodu je těžší a vy musíte překonávat čím dál tím víc. Rok od roku pořadatelé vymýšlejí těžší a zapeklitější překážky, které musíte zvládat. Přírodní terény jsou náročnější a tratě delší. Kombinace tohoto všeho je asi to, co mě na tom nejvíce baví.

Jaká je podle vás v České republice konkurence?

Jelikož je tento sport v České republice stále mladý, konkurence každým závodem roste. Mnoho lidí ho ještě nezkusilo a počet lidí, kterým nestačí pouze doběhnout do cíle za jakýkoliv čas, stále přibývá. I přesto, že se v tomto sportu pohybuji krátce, stačil jsem poznat mnoho borců, kteří jsou mnohem lepší a jsou mou motivací být stále lepším. Jsem neskutečně rád, že jsem dostal šanci běhat v týmu s nejlepšími závodníky u nás. Na prvním závodě Spartan Race to pro mě byl pouhý sen, který se stal skutečností. Co se mi ale v tomto sportu líbí, je to, že na trati jste sice konkurenti, ale po doběhnutí závodu se z vás stávají kamarádi, kteří se navzájem hecují a motivují.

Spartan Race je trochu módní záležitost, zažívá boom, spousta lidí se tomu začíná věnovat. Čím si to vysvětlujete?

To je pravda. Myslím, že je to způsobené dnešní moderní a uspěchanou dobou. Lidé chodí do práce, mají půjčky, hypotéky, jezdí auty, jsme obklopení samou technologií. Jako děti jsme si hráli venku, skákali do kaluží, přeskakovali různé zíďky, jednoduše řečeno jsme byli provázáni s přírodou. Dnešní dospělý člověk skoro zapomněl na to, jaké to je si hrát. Určitě jste zažili pocit, když jste šli s dětmi do zábavního parku a vyřádili jste se skoro víc než vaše děti. Myslím, že to je hlavní důvod, proč Spartan Race a obecně OCR zažívají takový boom. Lidé přitom zapomenou na veškeré problémy, starosti a naopak jsou šťastní, když se válí v bahně, skáčou přes překážky, šplhají na laně a jiných konstrukcích.

Jako mladý jste hrával fotbal. Proč jste skončil?

Těch důvodů je víc. Fotbal jsem miloval a hrával jsem ho i pětkrát týdně. Pomalu jsem ho přestával hrát při studiu na Střední škole a při Vysoké se moje hraní dostalo na nulu. Nějak jsem v tom už neviděl žádnou motivaci, žádný posun vpřed. Můj progres byl nulový a hrát kvůli chuti na pivo se mi moc už nechtělo.

Jaké jsou vaše největší dosavadní úspěchy?

Můj největší osobní dosavadní úspěch považuji závod Predator race Master Weekend na Klínovci minulý rok. Je to kombinace tří závodů, které se běží během pouhých dvou dní. Závod, kde panovalo opravdu, ale opravdu horské počasí, kde nechyběla zima, vítr, voda. Mnoho závodníků nedokončilo nebo do závodu vůbec nenastoupilo. Zde jsem si sáhl na dno svých sil. Umístění 4., 7., 2. a celkově 3. místo jsou pro mě hodně cenné. Dále také celkově šesté místo na prvním MČR v OCR a kvalifikace na ME v OCR do Dánska v tomto roce. Úspěchem je pro mě také každý závod, který dokončím zdravý a v pořádku.

Tento sport provozujete tři roky. Za tak krátkou dobu jste se dostal mezi nejlepší a stal se z vás člen týmu SWEEP OCRA CZ Elite Team. Co jste pro to musel udělat?

Nevím, zda mezi nejlepší (smích). Důležité je, co člověk dělá před tím, než vůbec zaběhne svůj první závod. Hodně lidí běží poprvé a hned se umisťují na předních příčkách. Za můj úspěch musím poděkovat rodičům, kteří mě naučili lyžovat, plavat, bruslit a mnoho dalšího. Vše už začíná od útlého dětství a nesetkal jsem se s pocitem, že by pro mě sport byl utrpením. Je ale pravda, že po tom, co jsem se rozhodl, že bych chtěl být lepší v těchto závodech, musel jsem začít po práci místo vysedávání u TV začít více trénovat. Nespočet naběhaných kilometrů místo víkendových mejdanů a nekonečné výběhy schodů.

Vy jste také osobní trenér. Čemu se hlavně jako kouč věnujete?

Mojí hlavní náplní jsou osobní a skupinové lekce. Mým cílem je, aby se lidé za pomocí pohybu odreagovali, přišli na jiné myšlenky a cítili se lépe. Snažím se přizpůsobovat svým klientům a cvičíme všude, kde se dá. Fitness, venkovní prostředí nebo v obýváku klienta. Pokud by se chtěl někdo připojit na naše pravidelné skupinové nebo osobní tréninky, je vítán.

Lukáš Novák, 26 let