Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak jste se dostala k fotbalu a co vás na něj nejvíce baví?

S fotbalem jsem začala od dětství, když jsem si s dětmi ze sousedství chodila kopat na zahradu. Už tenkrát jsem cítila, že tento sport je pro mě, byla jsem hodně temperamentní a zarputilá. Když mi bylo třináct let, tak jsem poprvé nastoupila na mistrovské utkání za dívčí tým, který byl v té době založen v obci nedaleko Poděbrad. Fotbal je pro mě vášeň, je to sport, který v člověku probudí bojovnost, týmového ducha, obětavost a vytrvalost. Je to sport, který je nepředvídatelný, do poslední minuty není vyhráno a člověk to nemůže vzdát, protože je tam dalších deset lidí, kteří ve vás věří. Vzpomínám na minulou sezonu, když se nám moc nedařilo, poslední zápas jsme hrály venku s FK Duklou B. Zápas jsme odehrály v deseti lidech a vyhrály jsme dva jedna, tím Dukla přišla o titul, což nikdo nečekal. To vítězství pro mě mělo neskutečnou váhu, protože jsme bojovaly do poslední minuty a dokázaly jsme zvítězit nad silným soupeřem.

Dělala jste také jiné sporty, nebo hrajete fotbal od dětství?

Od dětství jsem měla velmi kladný vztah ke sportu. Když jsem byla malá, tak jsem chodila na aerobik a v šesti letech jsem začala hrát tenis, kterému jsem se věnovala, než přišlo období fotbalu, které trvá dodnes.

Mají i holky nějaké fotbalové vzory? Jestli ano, tak spíše ženské nebo je hledají mezi fotbalisty?

Myslím si, že i holky mají fotbalové vzory, jedná se spíše o slavné fotbalisty. Já osobně žádný fotbalový vzor nemám.

Bývají také někdy ženské zápasy vyhrocené? Létají vzduchem také nadávky?

Troufám si říct, že ženské zápasy bývají víc vyhrocené než ty mužské, protože ženy občas bývají zákeřné, faulují tak, aby to rozhodčí neviděl, to člověka samozřejmě naštve a emoce jsou na světě. Vzduchem lítají nejen nadávky, párkrát jsem zažila i pěstní souboje, ale to je spíše výjimečné.

Fotbal je spíše mužská záležitost. Co říkají vaši nejbližší na to, že hrajete právě fotbal?

To je otázka pohledu, zda je to spíše mužská záležitost. Moji nejbližší jsou rádi, že dělám to, co mě baví a také mě v tom podporují. Přítel mi chodí fandit, jen má o mě strach a nerad vidí, když jdu do všeho, jak se říká bezhlavě. Babička je moje velká fanynka, pravidelně se účastní domácích zápasů a velmi je prožívá. Největší zásluhu mají moji rodiče, od malička mě vedli ke sportu a vždy mě podporovali, čehož si moc vážím a tím bych jim chtěla poděkovat.

V polovině sezony jste s družstvem Bohemie Poděbrady s devatenácti body na druhém místě tabulky s dvoubodovou ztrátou na rezervu Liberce. Jste s vaší bilancí spokojené?

S umístěním v tabulce jsme velmi spokojené, vzhledem k tomu, že se potýkáme s nedostatkem hráček a pár zápasů v sezoně jsme musely odehrát v počtu pouze deseti hráček. Takže si myslím, že je to skvělý výsledek. Věřím, že druhá část sezony bude stejně úspěšná, jako tato.