Formu máte jako hrom, už jste si na své konto připsal osm branek. Čím si vysvětlujete, že vám to tam tak padá?

Je to hlavně stylem naší hry. Dostávám míče za obranu, mohu se prosadit rychlostí a dostávám se do mnoha šancí. Těch gólů mohlo být i více, ale jsem rád i za těch osm zásahů.

Na Slovanu působíte druhou sezonu. Jak jste se do poděbradského mužstva dostal?

Bráchova švagrová je manželkou Michala Lovětínského (předseda klubu a jeden z trenérů – pozn. red.). Takhle jsem se dostal do Poděbrad.

S kým si na hřišti nejvíce rozumíte?

Asi s Pavlem Mišákem. Když zrovna nehraje, tak dostávám parádní balony od Jardy Havrdy, má výbornou kopací techniku a dokáže mi vyhovět.

V dohrávce na půdě Dolního Bousova jste utrpěl zranění na hlavě. Jak to s ním vypadá?

Dostal jsem od protihráče v souboji loktem do hlavy. Nejprve jsem si myslel, že mám prasklou lebku, ale je to v pořádku. Pořád to trochu cítím, ale můžu s tím hrát a za to jsem rád.

Vy dojíždíte na tréninky a zápasy z Prahy. Není to pro vás moc náročné?

Není to tak hrozné. Předtím jsem hrál v Německu, což bylo dvě stě padesát kilometrů. Tohle nic není, cesta z Prahy do Poděbrad je v pohodě, jsem tam za chvíli.

Jak trávíte volný čas? Jaké jsou vaše záliby?

Moje záliba je celkově sport. Já bych bez pohybu nemohl být. Hraji tenis, chodím do posilovny, jsem prostě aktivní. Jen abych se neválel doma.