Vykáni se povedl vstup do soutěže náramně. Sedm branek mluví za vše. „Začali jsme velmi dobře. První poločas byl nejlepší za dlouhou dobu. Bohužel druhou půli jsme se nechali asi trochu unést a soupeři darovali laciné góly a sami si to zkomplikovali. Naštěstí jsme pak ukázali ofenzivní kvalitu a zvládli to,“ těšilo Tomáše Vobořila.

Právě on má na svědomí tři zásahy. „Na jaře si vzpomínám na hattrick proti Brnu, ale to byl futsal. Abych řekl pravdu, tak já si tyhle věci moc nepamatuji, ale nikdy jsem nebyl nějaký střelec. Ale góly co dám bývají hezké, spíš jsem góly vždy připravoval. A tenhle zápas jsem nějaké další taky připravil,“ usmíval se spokojený autor tří víkendových tref.

V dalších zápasech by si mohl zahrát také po boku bratrů Jarolímových, s nimiž ve Vykáni už nastupoval. „S oběma už jsem tu hrál divizi a je prostě vidět, co mají za sebou. Takže náš tým ještě více zvednou. Navíc, kdo by nechtěl hrát střed zálohy s Davidem Jarolímem, to je radost,“ hlesl šikula Vykáně.

S fotbalem začínal jako maličký u klokanů. „Mamča už jako malá byla velký fanoušek Bohemky, takže jsem logicky začínal s fotbalem tam,“ směje se Vobořil. „Ale bohužel se začalo trénovat daleko a rodiče mě nestíhali vozit, tak jsme zkusili Slavii a vyšlo to. Po nějakých třech letech se nám ozval trenér ze Sparty, tak jsem šel. Sice jsem slávista, ale v té době byla Sparta na lepší úrovni a byla to výzva. A potvrdilo se, že péče na Spartě byla opravdu nejlepší, co se týče zázemí a všeho kolem,“ popsal své přestupy mezi velkými kluby osmadvacetiletý záložník.

Pak byl ale najednou ve Spartě konec. „Za jednoho trenéra jsem ale přestal hrát, tak jsem se přes Motorlet dostal zpátky na Bohemku, kde jsem vydržel až do chlapů, kdy jsem odešel hrát ČFL na Meteor,“ přidal Vobořil.

Okresní příznivci si jej také pamatují z jeho působení v Polabanu Nymburk. „Z toho mám trochu smíšené pocity. Začátek byl super, vše fungovalo, kluci super, ale pak se to nějak zastavilo. Přišly ´posily´ a přestalo to fungovat. Já začal zase více preferovat futsal. Víc bych to nerozváděl,“ nechtěl se vracet k méně povedené štaci.

Jeho doménou je především futsal. S ním začal náhodně ve dvaceti letech, když si byl zahrát za jeden hanspaulkový tým přátelák proti Spartě. „Prohráli jsme nějakých 12:3, ale já jim dal tři góly a další den mi volali, jestli to nechci zkusit. Zalíbil jsem se, a tak jsem u toho zůstal a oblíbil si to. Už ale nechci mít dva tréninky v jeden den, tak jsem musel fotbal trochu upozadit, dříve to ještě šlo,“ uvedl borec, který má s maminkou pronajaté dvě místnosti, kde on masíruje a maminka dělá kosmetiku a vlasy.

Futsal hrál za Spartu, Českou Lípu, Rapid Ústí, Mělník, Teplice a Liberec. Letos se vrací do Ústí za legendou Martinem Dlouhým, kde spolu ligu vykopali, ale on si ji tam nezahrál. „Jsou tu bratři Zápotočtí, kteří jsou velcí talenti českého futsalu a věřím, že bych jim mohl pomoci se zase o kousek posunout. A další mladí šikovní hráči. Měl bych patřit k nejstarším a futsalově tedy i trochu poradit, takže už se těším na spolupráci,“ culil se muž, jehož záliby se točí kolem sportu. „Mám rád téměř každý sport, kde je nějaká kulička. A samozřejmě čas strávený s přítelkyní, rodinou a psem je taky potřeba pro doplnění energie,“ přidal recept na příjemný relax Tomáš Vobořil.

Mezi mládežníky se dařilo Janu Křivskému, za Bohemii Poděbrady dal v krajském přeboru U19 dva góly.


Načítám tabulku ...