S fotbalem začínal v Jíkvi, kde strávil přípravková a část žákovských let. Pak se přesunul na Loučeň, kde zůstal do svých sedmnácti let. Do Mcel šel už mezi dospělé. „Celá moje rodina se angažuje do fotbalu ve Mcelích, proto to byla jasná volba. Žádné vyšší ambice jsem neměl a my jsme chtěli, aby u nás fotbal nezanikl,“ popsal svoje fotbalové kroky Martin Hojsák.

Tomu se hned v prvním kole střelecky zadařilo. Do sítě Odřepes nasázel čtyři branky. Už ani nepamatuje, kdy se mu něco podobného podařilo. „To už je asi hodně dávno. Ani nevím, jak dlouho,“ usmál se jednatřicetiletý fotbalista, který bydlí v Bakově nad Jizerou.

I jeho spoluhráči kvitovali jeho abnormální střeleckou potenci v jednom střetnutí. „Spoluhráči dobrý. Byli rádi, že jsme vyhráli. A že ty moje čtyři góly pomohly. Ale nebylo to jen o mých čtyřech gólech. Především jsme to urvali jako tým,“ nemyslel jen na sebe útočník. „Domácí dvakrát srovnali a bylo to o tom, kdo dá vítězný gól. A rozhodující branku jsme dali my,“ těšilo čtyřgólového střelce.

Ten také neunikne nějakému placení. „To je jasné, už to na mě zkoušeli. To bylo první, co mi říkali. Asi dám nějaké panáky po vítězném zápase,“ uvedl muž, který pracuje v automobilovém průmyslu. Nejčastějšími „dobrotami“ jsou ve Mcelích slivovice, rum nebo fernet. „Taková klasika,“ přitakal Hojsák.

On sám vlastně zařídil výhru. Dal všechny branky svého mužstva. „Ale výhru jsem nezařídil,“ odmítá hlavní podíl na výhře střelec. „Já jsem jen stál na místě, kam přišel míč. Bylo to po dobrých přihrávkách. Jednou jsem to třeba dával úplně do prázdné, na poslední gól mi zase namazal soupeř. Takže to nebylo nic individuálního,“ dodal borec, který dříve rád zamířil do posilovny, nyní věnuje čas manželce a dětem, a kromě práce a fotbalu už toho více nestihne.

Mezi mládežníky byl nejlepší Jan Steinmetz ze Sadské, v zápase starších žáků kategorie U15 dal pět gólů.


Načítám tabulku ...