I po jasné výhře v Křečkově jsou Mcely na posledním místě tabulky. „No a moje góly nám tak nejsou nic platné. Asi by to chtělo ty góly rozložit do více zápasů, abychom měli více bodů. Takhle mě to ani moc netěší,“ upřednostňuje týmové výsledky před svými statistikami Martin Hojsák.

Není to tak dávno, co dal v jednom utkání ještě o jeden gól víc. „Bylo to ještě ve čtvrté třídě proti Žitovlicím. Ale je to spíš náhoda, někdy to prostě vyjde,“ uvedl kanonýr Mcel, který žije s rodinou v Bakově nad Jizerou.

V týmu hraje pod drobnohledem svých nejbližších. Klubu šéfuje otec, maminka s kolegyní točí na hřišti pivo a bratr rovněž hraje. „Martin je srdcař. Začínal od žáčků na Loučeni, pak jsme ho přetáhli k nám, odkud pochází,“ vypráví Martinův otec Luboš. „Je pro nás trošku rozdílový hráč. Je to pohodář a nechybí mu fotbalovost. V současné době preferuje práci a rodinu a fotbalu nedává tolik. Už je ale vyzrálý,“ řekl Luboš Hojsák na adresu svého syna.

Kromě gólových kolonek je ale jeho jméno také často mezi vyloučenými hráči. „Občas je bouřlivák. To v něm prostě je. Často diskutuje s rozhodčími, ani s věkem se zatím úplně nesrovnal. Ale je to o trochu lepší,“ culí se šéf klubu ze Mcel. „Někdy prostě vybouchne. Ale už se trošku krotí. Pro nás je to klíčový hráč,“ má jasno Luboš Hojsák. „Dokáže se nechat vyloučit třeba třikrát nebo čtyřikrát za sezonu. Pokud je to po dvou žlutých, musíme ho vykoupit a to pak stojí klub peníze. On to ale vrací do hráčské kasy za pokuty,“ směje se otec kanonýra.

„My jsme tady zainteresovaní všichni z celé rodiny. A jeho bratr Michal je má za sebou už pátou operaci kolene, takže se dal na dráhu brankáře,“ prozradil otec. „Fotbalem žijeme,“ přidal jedním dechem.

Mezi mládežníky seč nejvíce dařilo litolskému dorostenci Lukáši Pustkovi, který dal v zápase I.A třídy tři branky.


Načítám tabulku ...