„Byl jsem s tátou na ME v roce 2000 v Amsterdamu na zápase Holandsko – Česko kdy jsme prohráli 0:1. Bylo to velmi emotivní utkání, protože jsme hráli dobře, ale po sporném souboji proti nám pískl v 89. minutě penaltu rozhodčí Collina. A po ní jsme prohráli. Byl to i tak obrovský zážitek, protože na stadionu bylo ze čtyř pětin oranžovo, ale přesto deset tisíc Čechů vytvořilo tak skvělou atmosféru, že celý zápas byla slyšet jen naše část stadionu. Také to po zápase hráči ocenili," vzpomněl si na parádní zážitky fotbalový nadšenec.

On a mnoho dalších nelituje času. A ani peněz. Vyrazit na šampionát do Francie, to není vůbec levná záležitost. Ale co… „Není to zrovna levná záležitost, ale zážitky z takto emociálně silného zážitku jsou nevyčíslitelné. Triko reprezentace stojí asi tisíc korun, lístek, cesta a ubytování dalších zhruba deset až patnáct tisíc. Šetřili jsme na to dlouho, ale určitě tento výlet bude stát za to," říká s úsměvem Kout.

Nastat ale může i problém. Otec Martina Kouta získal čtyři lístky na zápasy ve skupině. A v případě postupu českých barev do vyřazovacích bojů i na osmifinále. Tak dlouho ale kvůli pracovním povinnostem spolu s dalšími parťáky zůstat nemůže. Vrátit vstupenky? Nebo je někomu prodat? Nemožné. „Bohužel lístky nejde vrátit ani nijak vyměnit. A jelikož jsou vždy čtyři kusy na jedno jméno, tak není možné je ani někomu věnovat či prodat. Toto organizátoři opravdu nedomysleli a já vlastně taky ne," přiznal.

Z tohoto pohledu by si vlastně mohl kde kdo říct, že bude lepší, když bude Martin Kout fandit tak, aby naši nepostoupili. V tom případě by se mu peníze vrátili. „Ne ne. Jsem fanoušek, který to bude prožívat naplno a toto mi zážitek nezkazí. I když mě tato ztráta mrzí, tak si nenechám hezké zážitky zkazit," má jasno fotbalový nadšenec.

Velké téma šampionátu je také bezpečnost. A obava z teroristických útoků. „Drobné obavy asi budeme mít, až se to bude více blížit, ale zatím nemám. Nesmíme si nechat zkazit tak velký svátek fotbalu fanatiky, kteří nemají úctu k lidskému životu, svobodě, a vlastně ani k vlastní existenci, když promarní život nesmyslnému rozsévání neštěstí, místo aby dělali opak," říká Kout.

Nyní se zase na nějaký čas projeví česká národní hrdost. „Asi trochu ano," říká s klidem čtyřicátník. Ale hlavně po dlouhých letech ´bezpohlavního impotentního fotbalu´, přesně jak trefně řekl Karel Šíp, konečně pod trenérem Vrbou hrajeme odvážný útočněji laděný fotbal, na který se dobře kouká. Samozřejmě, že pracuje a čerpá z našich relativně omezených zdrojů oproti jiným vyspělejším nebo větším státům v Evropě. A přesto hrajeme zajímavý a hlavně odvážný fotbal, který je nesrovnatelně pohlednější nežli tomu bylo za trenéra Bílka. Velmi kvituji, že staví na mladých hráčích a rozhoduje se podle toho, jak se daným hráčům daří, jakou mají formu a nikoliv podle letitých zásluh. Na takový odvážný fotbal se těším a věřím, že máme šanci dojít dále než většina kritiků očekává," pustil do „odborného" rozboru hry českého nároďáku Kout.