Na evropském šampionátu jste získali stříbrné medaile. Musíte být maximálně spokojený…
Postupem času mi nejspíš dojde, že to je v mé fotbalové kariéře top výsledek, ale ještě je moc brzy, ještě ze mě nevyprchal smutek po nevydařeném finále. Byli jsme jen patnáct minut od neuvěřitelného úspěchu.

Chybělo málo a mohlo z toho být zlato. Rusku jste podlehli až na penalty. Co chybělo k tomu, abyste si na krk pověsili kov nejcennější?
Každý by nejspíš řekl štěstí, které určitě musí doprovázet tým až na vrchol. My jsme to štěstí měli ve soustě momentech, ale převážně jsme to uhráli naší aktivní hrou. Rusové na nás byli výborně nachystaní, četli naše rozehrávky a v přechodu do útoku byli bezchybní. Neměli žádnou ztrátu ve středu hřiště, vše buď zakončili, nebo jen zakopli a my jsme se tím pádem nemohli dostat do brejků či přečíslení. A vzadu byli bezchybní, i když jsme si spoustu šancí vytvořili, ale v brance měli svého nejlepšího hráče na turnaji a toho jsme nemohli překonat.

S odstupem času ale asi smutek přešla a je radost z druhého místa. Bylo to tak i u vás?
Já jsem takový typ hráče, ve kterém ty emoce zůstávají déle a kdykoliv v nejbližší době uvidím míč nebo nějaké hřiště, tak si vzpomenu na to, jak jsme s bezvadnou partou, se skvělým realizačním týmem a s neuvěřitelným publikem mohli zvednout nad hlavu pohár pro mistra Evropy.

Vy jste defenzivním hráčem, ale také jste skóroval. Užil jste si svoji branku?
Určitě to ze mě trochu spadlo, také bylo na čase. Byl jsem na druhém mistrovství Evropy a stále jsem byl bez přesného zásahu a konečně to tam spadlo. Mohl jsem klukům trochu ve čtvrtfinále pomoct i přesným zásahem, i když mám spíše za úkol, abychom branky nedostávali. 

A jak jste si užil celý šampionát?
Šampionát byl fantastický! Česká republika má jednu z krásných vlastností oproti ostatním týmům a tou je famózní parta hráčů. Dalším důležitým bodem je neskutečný realizační tým, který i z tak malého rozpočtu se snaží pro nás hráče dostat maximum, abychom jsme se cítili jako profesionálové a snaží se i důležité a nervózní momenty zpestřit a trochu odlehčit. A tím nejkrásnějším momentem byli lidé, kteří se na nás chodili pravidelně koukat a povzbuzovali nás po celý zapas i mimo něj. Byl to zážitek na celý život!

Diváci vám připravili opravdu parádní atmosféru. Co na to říkáte? Čekal jste to před mistrovstvím?
Vím, že v Brně sport milují, ať se tam hraje cokoliv. Věděl jsem, že nějací lidi přijdou, ale čekal jsem, že si sednou a budou koukat, jak se zápas vyvíjí, ale vše bylo jinak. Udělali tam neskutečnou atmosféru, kterou si chválily i jiné země. Myslím si, že na takové fanoušky by byl každý hráč hrdý a my jsme určitě byli. Byli slyšet po celý zápas i po něm, vše za komentování Švanciho (fotbalista Petr Švancara - pozn. red.), který je pro ně modlou, na tuhle arénu budu vzpomínat vždycky.

Byly po Euru velké oslavy? Jak probíhaly?
Oslavy byly poklidné, všichni jsme měli v hlavách nevydařené finále, tak nebyla moc chuť, ale nějaký drink jsme popili. Myslím si, že se s celou partou ještě shledáme a v klidu si nad pivem ještě popovídáme a třeba z nás už vyprchá ten smolný konec turnaje.

Co na váš úspěch říkali nejbližší – kamarádi, rodina, spoluhráči z velkého fotbalu?
Všichni mě podporovali v průběhu celého šampionátu a za to jsem jim moc vděčný. Po každém zápase jsem měl spousty zpráv a telefonátů, jak je na naší hru super pohled. Někteří za mnou přijeli až do Brna a nikdo z nich nebyl smutný z druhého místa. 

Kam si schováte nebo vystavíte placku?
Jelikož už mám bronzovou placku z mistrovství Evropy v Maďarsku, tak ji pověsím vedle ní, ale nechám tam ještě místo, snad pro jiný kov a to ten nejcennější. Věřím v to, že se nám to jednou povede a vyjdeme až na ten nejvyšší stupínek!

Nyní je čas dovolených. Jak trávíte volno vy?
Je důležité hlavně vypnout hlavu a zakopnout míč a chvíli ho aspoň nevidět.