Podzimní část sezony strávil v krajské I. A třídě v dresu Unionu Čelákovice, který je s pouhými třinácti body na nelichotivém dvanáctém místě. Na poslední rezervu Vlašimi má náskok pouhých tří bodů. „Kvůli časovému zaneprázdnění a narození syna jsem chtěl hrát fotbal spíše rekreačně. Vrátil jsem se do klubu, kde jsem začínal,“ uvedl Martin Jelínek důvod, proč zakotvil ve své domovině.

Ten už teď zase patří do kádru třetiligových Záp. Původně se mluvilo o tom, že by mohl zastávat pozici hrajícího asistenta. Z toho ale sešlo. „Na to mám málo času. Hrajícího asistenta jsem dělal předtím, ale bylo to pro mě náročné. Teď budu jen jako hráč,“ podotkl sedmatřicetiletý defenzivní fotbalista.

Svým přestupem se tak zase vrací do starých kolejí. „Tady v Zápech jsou vždy vysoké cíle, vždy chceme hrát o nejvyšší příčky. Navíc jsem se vrátil do známé party a koloběhu náročnějšího fotbalu,“ nastínil Jelínek důvody, proč se nechal zase zlákat návratem do vyšší soutěže.

Kádr třetiligového mužstva během půl roku, kdy byl Jelínek v Unionu, doznal několika změn. „Vnímám to tak, že změny jsou. Skončili tu někteří zkušení hráči, třeba gólman Hrubeš, na druhou stranu přišli noví hráči. Takže změny jsou, ale osa týmu zůstala pohromadě,“ přidal autor šesti podzimních branek v dresu Čelákovic.

Má za sebou solidní kariéru, ale rozhodně není žádný velký cestovatel. „V každém klubu, kde jsem byl, jsem zažil dobrá léta. Začátky jsem prožil v Unionu, kde se zrovna spadlo z divize. Pak se hrálo v horní části tabulky, to měla divize vyšší úroveň než má dnes. I další roky v Čelákovicích byly dobré, i když to někdy bylo s postupy i pády nahoru – dolů. Poté jsem přestoupil do Kolína, kde to byla pohádka. Postoupili jsme z divize do druhé ligy. Pak se bohužel spadlo. Odtud jsem šel do Záp, které chtějí každý rok vyhrát třetí ligu. V Zápech se cítím dobře. Ale moje štace byly všechny dobré,“ vyznal se Jelínek.

V podzimní části soutěže nastřílel šest gólů. Což je skoro třetina branek Unionu. „Ale až tak to neberu. Spíš mě mrzelo, kde jsme se v tabulce pohybovali. Někdy byl vidět u kluků velký rozdíl při hře na tréninku a pak v zápasech. Často nebyli někteří borci v utkáních vůbec vidět,“ všiml si zkušený borec. „A k tomu jsme měli dost zraněných, především Jirku Dalekoreje,“ přidal.

Jeho šest zásahů bylo pro tým zajímavých. Jenže Čelákovice v osmi domácích zápasech ani jednou nevyhrály a získaly jen tři body. „Popravdě to jsem asi nikdy nezažil. Za ten půl rok toho ale bylo víc. Třeba dvanáct inkasovaných branek v jednom zápase,“ ulevil si Jelínek. „Jenže to není profesionální soutěž, takže se to stane. Byla to velká změna oproti třetí lize. To ale přináší taková soutěž, jakou je I. A třída.“

Nebyly to jen Zápy, které měly o zkušeného fotbalistu v zimě velký zájem. „Nějaké nabídky byly. Řešil jsem kromě Záp ale jen jednu. Když mě oslovil můj kamarád Míra Doležal, který je jedním z trenérů Poříčan. To jsem doopravdy zvažoval. Ale nakonec vyhrály Zápy,“ dodal Martin Jelínek.