Už je to tři roky, co jste skončil kvůli zdravotním problémům s trénováním. Nechybí vám to?

Musím se přiznat, že ani moc ne. Fotbal mám rád, něco jsem si odehrál a odtrénoval, ale zatím mě to zpět netáhne. Uvidíme, jak to bude dál.

Na fotbal jste chodil poslední sezony jako divák. Nyní jsou ale soutěže pozastaveny. Jako divákovi vám fotbal chybí?

Tady v tomto případě musím říct, že chybí. Je to divná doba a sport k životu patří. Chybí nejen dětem, ale také dospělým. Nejde jen o aktivní sport, diváci jsou také ochuzeni o svou zábavu.

Jak už bylo řečeno, skončil jste kvůli zdravotním trablům. Prodělal jste operaci srdce. Jak vypadá váš zdravotní stav?

Myslím, že v rámci možností to jde, takže si nestěžuji. Zařadil jsem do svého denního programu pohyb v podobě pravidelných vycházek, na jaře a v létě cyklistiku, což má na zdraví dobrý vliv.

Fotbal hráli také oba vaši synové, na fotbaly jste chodil s manželkou. Mluvilo se u vás taky o něčem jiném než o fotbale?

Fotbal byl a stále je jedním z hlavních témat hovoru, když se rodina sejde. Fotbalu se vždy přizpůsoboval chod celé rodiny, ať šlo o práci, oslavy a podobně. Nestalo se nikdy, že by fotbal nebyl na předním místě. Jsme taková typická fotbalová rodina.

Naposledy jste trénoval Semice, kde také bydlíte. Co jste říkal na podzimní výkony a výsledky mužstva? Týmu se hodně dařilo…

Jsem rád, že se klukům daří, spíše dařilo, a věřím, že se posunou o soutěž výše. I.A třída by klubu s velkými fotbalovými kořeny a tradicemi určitě slušela více.

Skvělé sezony jste zažil jako trenér v Litoli, kde jste se dostali až do divizní společnosti a v ní několik sezon působili. Vzpomínáte často na partu a vše okolo litolského fotbalu?

Určitě ano. Zažil jsem tam jako hráč a potom jako trenér spanilou jízdu ze třetí třídy až do divize a mám na co vzpomínat. Bylo to o nadšení, partě a práci obětavých lidí. Na to nejde zapomenout.

Jste stále s někým z bývalých kolegů nebo svěřenců v kontaktu?

Jsem v kontaktu se spoustou lidí jak z vedení, tak i z řad hráčů. Ti už většinou hrají v jiných oddílech nebo už působí ve fotbale v jiné roli. Všem moc fandím a přeji jim jen samé úspěchy. Doufám, že se někdy v budoucnu povede uspořádat společné setkání v rámci nějakého vzpomínkového utkání.

Jak vzpomínáte na vaši hráčskou kariéru? Hrál jste v Semicích, Lysé, Litoli nebo Českém Brodě. Kde se vám líbilo nejvíce?

Všechny štace mi něco daly a nechci odlišovat. V Semicích jsem s fotbalem začínal od žáčků a jako kluci jsme ho doslova hltali. Ve třinácti jsem odešel do Slavie Praha, kde jsem prošel žákovskými a dorosteneckými kategoriemi. Můj růst se zastavil v juniorce, která hrála ČFL. Zde jsem poznal profesionální fotbal zblízka a měl tu čest si zahrát s řadou ligových hráčů, kteří juniorce chodili vypomáhat. V Českém Brodě jsem zažil postup z divize do ČFL a po roce jsem se vrátil domů. V Semicích se sešla naše žákovská parta vhodně doplněná o několik dalších hráčů a dokázala výborně reprezentovat v krajském přeboru. Následně se povedlo vybojovat postup do divize. Divizi jsme takto hráli rok. V Semicích se následně postupovalo ještě výše a já absolvoval půlroční hostování v Lysé nad Labem. Šlo o krátkou štaci, ale poznal jsem zde mnoho dobrých lidí. Jako hráč jsem zakončil kariéru v Litoli, o které jsem mluvil už v předchozích odpovědích.

Co vám fotbal dal a co vám naopak vzal?

Působení kolem fotbalu v jakékoli roli stojí spoustu času na úkor rodiny a jiných zájmů. Vyvažuje to adrenalin ze sportovního prostředí v podobě napětí, úspěchu a také neúspěchu. Fotbal je vášeň, kterému není škoda čas obětovat. Osobně jsem prostřednictvím fotbalu poznal osobnosti, které mě vedly a byly oporou od prvních krůčků až do dospělosti. Nechci je jmenovat, abych na někoho nezapomněl, každopádně jim ale děkuji. Fotbal mi přinesl také spoustu přátel, kamarádů.

Českým fotbalem otřásá úplatkářský skandál. Co na situaci říkáte vy?

Fotbal potřebuje změnu. Bude jen dobře, když vždy vyhraje ten lepší a rozhodne se jen na hřišti.

Může se český fotbal očistit?

Já tomu docela věřím a fandím osobnostem z řady bývalých aktivních hráčů – reprezentantů. Kdo jiný by měl u nás fotbal řídit, než lidé, kteří něco dokázali nejen doma, ale také v zahraničí.

Pavel Jareš

Bydliště: Semice
Narozen: 7. února 1969
Zaměstnání: ředitel základní školy
Znamení: Vodnář
Další oblíbené sporty: všechny kolektivní míčové sporty, tenis, hokej, skoky na lyžích
Oblíbené jídlo: maso na všechny způsoby
Oblíbené pití: vše dobře vychlazené, nejvíce pivo
Oblíbený film: české komedie
Oblíbená hudba: hudba mého mládí – osmdesátá léta