Neúnavně jste se podepisoval, fotil, chytal penalty, ale také jste dlouho s malými kluky debatoval. A nešetřili vás, musel jste odrážet i otázky typu Jste bohatý? Nebo Kolik berete? Neobtěžuje vás to?

Je fakt, že je napadne všechno možné a tady bylo dost času, takže otázek padlo docela hodně. Celkem jsem byl ale překvapený tím, jaký měli přehled třeba o Spartě. Je vidět, že na naše zápasy i jezdí, pamatují si i konkrétní výsledky. Nebyla to debata o ničem, fotbal je zajímá.

Jeden povídal, ať vyřídíte Láďovi Krejčímu, že střílet se dá i pravou. Myslel tím šanci proti Plzni, ale i mne zarazilo, jaký mají v jedenácti letech přehled…
(úsměv) Rad jsem tady dostal opravdu hodně. Teď jen se jimi řídit a všechno dopadne dobře. Za Plzeň kluci kritizovali vůbec hodně, oni jsou v tomhle hodně bezprostřední, nemají zábrany. Navíc jsou v kolektivu, cítí se neohroženě a nebojí se být ostřejší. Kdybych se s nimi bavil jednotlivě, bylo by to asi jiné.

Šéftrenér mládeže krajského svazu Milan Kormaník si velmi cení toho, že zůstáváte patronem různých náborových akcí středočeského fotbalového svazu. Jak vy tuhle pomoc vnímáte?
Beru to jako samozřejmost, když mě někdo o něco takového poprosí. A tady mi navíc přijde, že to dá fakt smysl. Já ze středních Čech pocházím (Dočkal začal s fotbalem v Poděbradech – poz. red.), navíc se tu po mně nechce nic tak zásadního. Prostě pokud dovolí čas, tak občas vyrazím na takovýto turnaj nebo jinou náborovou akci. Koukat se desetileté kluky, jak hrají fotbal, to pro mě není špatně strávený čas. Spíš spojení příjemného s užitečným.

Čísla navíc ukazují, že třeba zářijová náborová akce FAČR přinesla skutečně úspěch, fotbalová základna se hodně zvedla.
Náborové akce mají smysl i podle mě. A když to ukáží i nějaká čísla, jedině dobře, protože si i ostatní lidé ověří, že to nějakou cenu má. Dá se tedy pokračovat a třeba i nacházet i nějaká lepší řešení. Když to porovnám třeba s dobou, kdy mě bylo deset, tak vidím obrovský posun, protože my si prostě šli zahrát fotbal, zatímco tady se o kluky stará řada lidí, vytvářejí se jim zajímavé podmínky, vedou je k dobrým návykům a základním principům fotbalu. Vše se zprofesionalizovalo.

Když poslouchám trenéry, kteří viděli práci s mládeží i v zahraničí, tak prý máme také talenty a jsme v Evropě respektovaní, ale naši malí fotbalisté sice vše umí udělat, ale pomalu. Ti nejlepší se ale nakonec stejně prosadí, hlavně poté, co získají konfrontaci s kvalitou. Což vy můžete posoudit, hrajete proti špičkovým fotbalistům.
Platí známá věc, jen střetávání s nejlepšími vás někam může posunout. A když pak naši kluci konkurenci ztrácejí a dostali se na úroveň, kde měření sil pro ně není tak vyrovnané. Jednoznačnou výhodou zahraničí, třeba Holandska, je, že je tam mnohem větší základna a tím pádem mnohem víc šikovných kluků, kteří se v zápasech pravidelně potkávají. U nás v Čechách se pak sice snažíme také a uděláme akci třeba jako tady ve Střešovicích, ale u nich mi přijde, že to tam běží už několik desítek let. A díky tomu jsou napřed, klidně bych se tam dál inspiroval. Aby i tady měla výchova dětí tradici a nebyla náhodná.

Nemohu se také nezeptat trochu na Spartu, kde asi po prohře s Plzní nezažíváte nejlepší časy, nicméně výhodou fotbalu je, že brzy přijdou další výzvy. Z toho byste se mohli odrazit…
Nic jiného nezbývá. Asi není úplně čas na to se oklepávat týden z Plzně, protože bychom pak mohli zjistit, že je pozdě i na druhé místo. Zklamání tam pochopitelně je, ale my víme, že aby další sezona mohla být úspěšná, tak je potřeba uhájit aspoň tu druhou pozici. A v létě se porvat o poháry, i když ta naše pozici není úplně výhodná, protože cesta do Ligy mistrů vám z druhého místa postaví do cesty minimálně jeden opravdu špičkový tým. Ale pokud by se to povedlo, tak myslím, že by se rychle zapomnělo na to, že jsme s Plzní ztratili titul.