„Určitě se na to necítím. Cítím se tak na pětadvacet let,“ směje se stoper, který prošel několika regionálními kluby, aby se nakonec vrátil domů do Pátku, kde díky otci dělal první fotbalové krůčky. „Mám dvě malé děti, ty mi nedají prostor na přemýšlení o tom, kolikáté narozeniny jsem oslavil,“ přidal zarytý slávista.

Také po fotbalové stránce na svůj věk rozhodně nevypadá. Stále mu to běhá, celkem se mu vyhýbají vážnější zranění.I když nějaká ta bolístka se přece jenom objeví.

„Paradoxně se mi vážnější zranění vyhýbají až teď,“ klepe na dřevo čerstvý čtyřicátník. „Momentálně mám jen lehké svalové zranění, které ale relativně po krátké době odezní. A já můžu zase hrát,“ řekl fotbalista, který nejraději vzpomíná na své období ve Velimi, kdy s týmem bojoval o postup do třetí ligy.

„Na hřišti věk necítím, ale po zápase je ta rekonvalescence občas trochu delší,“ culí se pátecký stoper a otec dvou dětí, který se rád činí na zahradě a miluje vepřové maso na mrkvi s bramborem.

Nastupuje také s hráči nebo proti borcům, kteří jsou o generaci mladší. Narážky ohledně věku na svoji osobu však zatím nezaznamenal.

„Tohle vůbec nepociťuji, na hřišti jsme si přece všichni rovni. Spíš si mě dobírá žena, od ní to slyším dost často,“ zažertoval borec, který třeba postoupil s Bohemií Poděbrady do krajského přeboru nebo s Pátkem do I. B třídy.

Na druhou stranu jsou borci, kteří válí ještě v mnohem pokročilejším věku.

Jak dlouho by chtěl zůstat na trávníku Kohoutek? „Pokud se mi nadále vyhnou zranění, radost z fotbalui chuť hrát fotbal bude taky, tak dlouho,“ uvedl.

Spousta fotbalistů myslí na to, že budou po hráčské kariéře trénovat nebo alespoň se funkcionářsky podílet na chodu klubu. S postem trenéra ale na Jiřího Kohoutka nechoďte. „Co se týče trénování a vše kolem fotbalu, o tom moc nepřemýšlím. Popravdě mě to ani moc tímto směrem netáhne. Spíš se vidím jako pomocná rukav oddílu co se týká budování zázemí,“ dodal pátecký fotbalista.