Jak se to seběhlo, že jste se dostal na hřiště jako hráč?

„Bylo nás málo a dorostenci s námi na utkání nejeli. Byl jsem na lavičce připraven jako hráč i jako brankář. V sedmdesáté minutě se zranil Farkaš a trenér se ptal, jestli to zvládnu. Řekl jsem, že určitě. O nic vlastně nešlo, ale chtěli jsme vyhrát. Šel jsem na beka."

Jak jste branku vsítil?
„Přihrál jsem Nedorostovi a vydal se do šestnáctky. Tam mi míč skvěle sklepl Mareš. Mě se kupodivu povedlo míč zpracovat a pak jsem cíleně namířil pod břevno. Vžil jsem se do role brankáře, proto jsem mířil nahoru. Asi nebyl bůh doma."

Co je tedy lehčí? Střílet branky nebo jim zabraňovat?
„Já jsem výjimečný ve všech směrech (smích). Fotbal mě prostě baví. Ať jsem na lavičce, nebo v bráně, či v poli, jdu do všeho na sto procent. Prostě tím žiju. Myslím, že mi míč zase tak nepřekáží. Brankář pomůže týmu chycenou šancí, takhle jsem si zkusil něco jiného."