Tři tituly a 25 ligových branek. Blažek se vrátil domů, čeká ho ale operace

Držitel tří mistrovských titulů se po letech strávených v několika klubech rozhodl pro návrat do Žacléře a poté, co si v neděli zahrál za B tým poločas ve III. třídě, čeká jej nyní duel áčka proti Libči. Jak prozradil Krkonošskému deníku, důvodem, proč se rozhodl pro návrat do Žacléře, jsou vleklé zdravotní problémy. Již brzy jej čeká operace kolene.

Honzo, co vás přimělo k návratu do Baníku, v jehož dresu jste s fotbalem začínal?
Jelikož jsem se zranil a mám jít s kolenem na operaci, napadla mě taková myšlenka, že si do té doby zahraji s klukama od nás pár zápasů. Kvůli počasí se ta premiéra pořád odkládala, teď to ale vypadá, že bych si mohl dnes a v sobotu dočkat. Potom se budu muset pracovně vrátit do ciziny, tak uvidíme, na který zápas mi to zase vyjde a hlavně, co vydrží koleno. Teď v neděli jsem to byl zkusit za Lampertice a zvládl jsem se hýbat jen čtyřicet minut.

Které pivo vládne na fotbale? Podívejte se na Švancaru, Baroše i zkrat Řepky

Vaším vůbec posledním angažmá byl klub FC Horky nad Jizerou. Jak jste se objevil právě tam?
Když jsem naposledy působil v Německu, nastaly problémy s penězi. Neplatili mi, co slíbili, proto jsem se rozhodl vrátit do Česka. Chtěl jsem jít za kamarádem, pod kterým jsem hrál naposledy ve Vyšehořovicích. Tam mě to s ním bavilo a jelikož teď působil v Horkách, zamířil jsem za ním tam. Bohužel angažmá se moc nepovedlo. Oddíl měl problémy, hráči přicházeli, odcházeli, pořád se tam něco měnilo, což mi spíš bralo energii než že bych se fotbalem bavil. Až jsem si řekl dost a zvolil návrat do Žacléře.

Návrat Jana Blažka do mateřského klubu TJ Baník ŽacléřZdroj: Jiří Petr

V nižších soutěžích se pohybujete od roku 2017, kdy jste se do Čech vrátil ze zahraničních štací. Jak byste zhodnotil své účinkování v Řecku, Polsku a Německu?
Především na Řecko asi nikdy nezapomenu, to bylo opravdu krásné angažmá. Jak po fotbalové, tak i po životní stránce. Zahrál jsem si před plnými stadiony, cítil jsem velkou podporu fanoušků. Bohužel i tehdy rozhodovala o mém setrvání stejná věc jako v Německu. Klub za mě dlužil a stále dluží Liberci, nezbývalo než skončit. Dodnes mě to mrzí, byl to pro mě zlom v kariéře, nebýt toho, tam bych hrát snad dodnes.

Zažil jste i nejvyšší ligovou soutěž v Polsku…
Jasně, v Polsku to bylo taky fajn, jsem určitě rád, že jsem tamní ligu zažil. Soutěž je to hodně bojovná, působí v ní výborní hráči. Já měl smlouvu jen na půl roku, ale před play off jsem se zranil. Doktoři mi říkali, že takovou díru ve svalu ještě neviděli. Nakonec všechno zase dopadlo špatně. Přišly okamžiky, jaké fanoušci pořádně neznají. Vedení klubu mi vyhrožovalo, chtěli po mě, abych jim odpustil peníze, které mi dluží. Upřímně, raději jsem šel pryč.

Poslední zahraniční štací bylo Německo.
Tam už jsem si zahrál pouze nižší soutěž, dá se říct tak trochu z nouze. Jednalo se o Cloppenburg, který navíc leží skoro u Amsterdamu. Jelikož to bylo opravdu hodně daleko a já mám dvě děti, už mi to nedávalo žádný smysl.

Pojďme tedy k příjemnějším věcem. Fotbaloví fanoušci vás znají především v barvách Liberce. Jak dnes vzpomínáte na svůj vrchol kariéry?
Vzpomínám často, hlavně na Liberec, to pro mě byly nejkrásnější chvíle kariéry. Se Slovanem jsem zažil dva tituly, postupy v pohárech, nikdy na to období nezapomenu. Jsem hlavně rád, že jsem dal ve třinácti letech Liberci přednost před ostatními nabídkami.

Titul ostatně máte i s pražskou Slavií.
Je to tak. Do Slavie jsem šel na hostování k trenérovi Karlu Jarolímovi. Byl to výborný kouč, já se ale už tehdy potýkal se zdravotními problémy. Získali jsme titul, pak jsem se vracel do Liberce a následně šel opět do Slavie. V té době to ale v klubu nebylo nijak jednoduché, zdaleka ne, jako nyní, přesto se pořád jednalo o velkoklub.

Švancara o Survivoru: Jít v noci na záchod? To bylo v pytli. Sex tam není téma

Ve statistikách vám navždy zůstane více než stovka ligových startů a hlavně 25 nastřílených branek. Která se vám vybaví jako první?
Co se týče naší ligy, pak se mi vybaví hned ten první ligový gól. Bylo to snad při mém prvním zápase v základní sestavě a moje trefa proti Mostu nám zároveň zajistila titul. V zahraničí si taky vzpomenu na jeden gól. V Řecku jsme hráli proti AEK Atény, já tam byl sotva čtrnáct dní a hned jsem rozhodl o vítězství 1:0. Pamatuji, že tehdy při utkání byla neskutečná kulisa. Měl jsem kliku, protože šlo o velký zápas, já si tím gólem ihned udělal jméno. Ono při zahraničním angažmá je potřeba se hned chytit. 

Prošel jste mládežnickými reprezentacemi, tři zápasy si zahrál také za A tým. Vzpomenete si, s jakými spoluhráči jste se potkal na hřišti?
Tenkrát mě trenér Michal Bílek pozval na přípravný turnaj do Spojených Arabských Emirátů. Bylo tam hodně nových kluků, zkoušeli se hráči a my tam žádnou díru do světa neudělali. Mnohem víc jsem si vážil nominace na utkání ve Skotsku, kde jsem v kabině seděl s Tomášem Rosickým nebo Petrem Čechem.

Na to se nedá zapomenout. Rosa byl prostě pan fotbalista, naprosto geniální. I pouhé tréninky s takovými hráči byly velkou zkušeností a zážitkem.

Jan Blažek v dresu LamperticZdroj: Jiří PetrNyní jste se rozhodl pomoci svému mateřskému klubu, k jehož áčku se po letech vrátil váš otec. Prozradil vám, jaké má v nejbližších měsících Baník ambice?Moc jsme se o tom zatím nebavili. Já se domů vrátil především kvůli tátovi, který tu vychoval spoustu hráčů pro ligové mládežnické týmy. Máme vizi, že bychom spolu mohli žacléřskému fotbalu pomoci a moc se na to těším. Teď se ještě moc přidávat kvůli zdravotním problémům nemohu, ale věřím, že operace dopadne dobře. Těším se na novou zkušenost. Teď chceme především udržet tým pohromadě a příští rok bude cílem vrátit žacléřský fotbal tam, kam patří – tedy do krajské soutěže.

Bizarní příběh o (ne)přestupu: Hráč hovoří o dluhu, klub o nadváze a lžích

Premiéra v žacléřském dresu vás čeká ve středu proti Libči, ale chvíli jste si zahrál už za béčko. Jaké to bylo prvně ve III. třídě?Já byl hlavně rád mezi klukama. Po pravdě, hřiště jedna velká katastrofa, samá díra, pro to moje koleno bída. Fakt mě dost limituje a bolí. Utkání jsem si ale užil, ačkoliv jsem musel brzy střídat. Soupeř byl férový, padlo osm branek a myslím, že i diváci byli spokojení. Co se týče středy, bojím se i umělky, zatím nevím, co to vydrží. Soupeř se mě každopádně určitě nemusí bát, nemohu ani vystřelit. Budu však rád za každou minutu na hřišti, chci si zahrát vyloženě pro radost.