Práce, rodina, přítelkyně nebo manželka. Časy, kdy spolu chodili do školy, po vesnici si hráli, kopali spolu fotbal, jezdili na diskotéky a trávili spolu hodně času, jsou pryč. „Známe se od malička,“ říká „kapitán“ družstva Václav Šorm. „Vidíme se o víkendu při fotbale, občas v hospodě a to je vše. Máme přítelkyně, stavíme baráky, chodíme do práce. Proto jsme spolu chtěli zase po dlouhé době něco společně zažít. Udělat si srandu, na kterou třeba budeme vzpomínat,“ vysvětlil Václav Šorm, proč šli to této soutěže.

S nápadem přišel Václavův bratr Pavel. „Napadlo ho to v práci. Já ho podpořil a bylo jasné, že do toho půjdeme jen s největšími kamarády,“ směje se Vašek.

Před fotbalovými zápasy nervozitou netrpí. A jak to bylo před a při natáčení? To už taková sranda nebyla. „Cestou na natáčení jsem byl v autě asi nejvíce v pohodě, byla sranda. To my si umíme udělat (smích). Dokonce se nám zamklo nastartované auto, všichni jsme byli venku a museli jsme čekat, než nám dovezou náhradní klíče,“ práskl Tomáš Živnůstka, druhý z party odvážlivců. „Ale jak nám nasazovali mikrofony ve studiu, tak jsem byl z kluků asi nejvíc nervozní a myslím, že to bylo dost znát. Když jdu na hřiště, tak nervozní nejsem,“ říká hráč účastníka krajského přeboru poděbradské Bohemie, kde nastupuje na postu stopera. Do lázeňského města zamířil v zimě z Kněžic.

Pro všechny to byla nová zkušenost. Takže nervozita prostě být musela. „S natáčením a kamerami nikdo z nás neměl zkušenosti. Snažili jsme si to všelijak odlehčit, ale nervozita byla. Zápas hrajeme každý týden. Tam nám hodí balon na plac a jdeme na to,“ řekl Václav Šorm, který se svým bratrem pomohli svým Kněžicím o minulém víkendu porazit lídra okresního přeboru a jasného postupujícího Slovan Poděbrady. Kněžice vyhrály 4:1. Jeden gól dal Václav, zbylé tři Pavel.

Přihrát spoluhráči, vystřelit nebo udělat kličku. Žádný problém. Ale mluvit do televizních kamer? To už taková legrace není. A to ani v případě, že jde o zábavnou soutěž. „Nikdo z nás nevěděl, do čeho jde a jak to bude probíhat. Za mě to je samozřejmě velký rozdíl od hřiště, protože na hřišti jsem čtyřikrát týdně a tady před kamerami jsme byli všichni poprvé. Každý z nás hraje fotbal, takže kluci mi dají za pravdu,“ culil se Živnůstka.

Jít do utkání s nějakým plánem a cílem, to je zcela normální. Ale jde se nějak připravit na soutěž v televizi? Nebo připravit nějaký plán? „Spíše přání, abychom se dostali ještě do jednoho kola, když tam jedeme. Myslím si, že nám došlo až tam před kamerami, kde vůbec jsme,“ směje se při vzpomínce na natáčení Václav Šorm. „Na plán nebyl čas. Spíše si každý v hlavě přehrával, co tam budeme dělat (smích). Nakonec od toho postupu jsme byli kousíček,“ byl smířený s tím, že další kolo jeho tým s názvem Šormovi už neabsolvuje.

Při fotbalovém utkání vás může rozhodit spousta věcí. Diváci, soupeř, rozhodčí. Stejné nástrahy ale přináší i studio. „Já si myslím, že jsme byli rozhozeni celou dobu natáčení (smích). Doma se to nezdá, ale tam ten čas hrozně letí. Než si tu otázku zopakujete, tak moderátor je u vás a nakonec jste rádi, že něco odpovíte,“ zase se rozesměje devětadvacetiletý fotbalista z Kněžic.

Je těžší dát gól nebo odpovědět na otázku moderátora? Živnůstka přece jen našel podobnost. „Obojí musíte provést rychle. Na hřišti vám to chce překazit protihráč a ve studiu ubíhající čas, který máte. To samé to je na hřišti, někdy se dostanete do situace, že to jen doklepnete do prázdné a někdy máte na zádech dva obránce a podaří se vám skórovat taky,“ dodal poděbradský obránce.

Kromě bratrů Šormových a Živnůstky byli ve studiu ještě Radek Sedláček (také fotbalista Kněžic) a Oldřich Donát (hrával dříve).

Chlapci pobavili diváky u televizí, pobavili hlavně sebe a mají na co vzpomínat. A o to jim šlo především…