O svých zkušenostech za léta praxe a o nejčastějších chybách, které dělají lidé v pravopisu, se rozpovídala v obsáhlém rozhovoru pro Vyškovský deník. „S pandemií ještě více vzrostl zájem hlavně o korektury textů a přepisy. Lidé tráví více času doma u počítače, své pracovní aktivity přesunuli do online světa a častěji se tedy potýkají právě se psaním nejrůznějších smluv, článků, textů na vlastní webové stránky nebo pro svoje zaměstnavatele,“ vysvětluje Hanáčková.

S čím konkrétně mají Češi ohledně rodného jazyka podle vašich zkušeností největší potíže?
Každý má nějakou tu „češtinářskou“ bolístku, se kterou se opakovaně potýká při psaní textů. Nejčastěji se setkávám s chybným psaním s/z, mě/mně, i/y ve shodě přísudku s podmětem, s nesprávným používáním tvarů číslic a číslovek nebo s chybami při psaní velkých písmen. Asi největším zádrhelem je psaní čárek ve větách jednoduchých a v souvětích, což je pochopitelné. Ne každý zvládne během psaní textu ještě i rozebírat složitá souvětí. I to je ale někdy potřeba, abychom psali bezchybně. Ostatně příznivci mého projektu Čeština pro všechny sami zmiňují právě tyto oblasti. A mě pak těší, když jim mohu poradit.

Profesor Jiří Mayer
Experimentální léky nejsou testy na lidech, říká brněnský hematoonkolog Mayer

Lidé tráví čím dál více času na sociálních sítích. Má to nějaký vliv také na úroveň jejich češtiny?
Sociální sítě nahrazují přímý kontakt s rodinou, přáteli a známými. Na jednu stranu to sice můžeme omluvit momentální společenskou situací, ale sociální sítě lidé hojně využívali už i před pandemií. Bohužel se to podepsalo na špatné úrovni psaného textu a také na jejich mluveném projevu. Mnozí si totiž neuvědomují jednu důležitou věc. Příspěvky jsou veřejně přístupné, kdokoliv si je může přečíst.

A právě úroveň našeho projevu, ať už mluveného nebo psaného, o nás dovede kolikrát prozradit víc, než si myslíme. To, co napíšeme, je naší vizitkou. Nemám na mysli překlepy z nepozornosti nebo chyby v jevech, které jsou hodně problematické. To se může stát každému. Jsme přece lidé, ne stroje. Když se ale dospělí dopouštějí hrubých chyb, které by odhalili i žáci základní školy, to už je problém. Stejně tak jako určitá lenost při tvoření vět. Dost lidí přestalo psát otazník za tázací větou. Nebo píšou celé věty jen malými písmeny a bez čárek.

Je vliv sociálních sítí také v něčem pozitivní?
Abych nebyla nespravedlivá, najdeme na nich také řadu inspirativních příspěvků, ve kterých lidé dokážou popsat svoje běžné životní situace tak poutavě, výstižně a s takovou dávkou humoru, že by takové texty mohli klidně vydat i knižně.

Jak vaše aktivity ovlivnila pandemie a současná omezení?
Každý den jsem vděčná za to, že mohu v této době vykonávat práci, která je pro mě zároveň i celoživotní radostí. Loni v březnu jsem se obávala, že budu muset ukončit soukromé doučování češtiny a přípravu žáků k přijímacím zkouškám. Naštěstí už jsou dnes takové technické možnosti, že mohu po celou dobu pandemie učit i nadále, i když tedy jen online. Osobní kontakt s žáky by byl samozřejmě lepší, ale když pak od rodičů slyším, že je pro ně výuka obrovskou pomocí a že jejich dětem umím učivo pěkně vysvětlit, mám velikou radost.

Další moje aktivity jako korektury textů, copywriting, přepisy audio a videonahrávek do textové podoby, redaktorské práce pro nakladatelství Fortuna Libri, psaní blogu a živá vysílání na Facebooku – to všechno vždy bylo online. S pandemií navíc ještě více vzrostl zájem hlavně o korektury textů a přepisy. Lidé tráví více času doma u počítače, své pracovní aktivity přesunuli do online světa a častěji se tedy potýkají právě se psaním nejrůznějších smluv, článků, textů na vlastní webové stránky nebo pro svoje zaměstnavatele.

Vysíláte i živě na sociálních sítích, podle čeho vybíráte témata, kterým se věnujete? Cítíte, že o ně mají lidé zájem?
Češtinou se zabývám téměř dvacet let. A za tu dobu už mám vypozorovaná ta témata, která dělají největší potíže ať už žákům, studentům nebo dospělým různého věku a rozmanitých profesí. A pravdou je, že o moje češtinářská vysílání na Facebooku je čím dál větší zájem. Mají sledovanost mezi jedním a třemi tisíci diváků. Své fanoušky také s oblibou vyzývám k tomu, aby mi posílali své tipy na ty jevy, se kterými si třeba nevědí rady. I toto skvěle funguje. Už několikrát moje rada pomohla nejen tomu jednomu člověku, který mi poslal svůj tip na vysílání, ale dokonce mnoha dalším. Je to pro mě tou největší odměnou a „hnacím motorem“ do dalšího tvoření v oblasti češtiny.

Předseda ČSSD Jan Hamáček.
Z ČSSD mizí lidi. Stranu na jihu Moravy opouští osobnosti i řadoví členové

Roky shromažďujete své znalosti češtiny a vydala jste hned několik elektronických knih. Čím vás vůbec tato oblast tak zaujala?
Už na střední škole jsem psala drobné texty a básničky tak zvaně „do šuplíku“. Tehdy mi kamarádka navrhla, že má možnost je vydat knižně. Připadalo mi to ale vše takové nijaké a nedokonalé, takže jsem nabídku nevyužila. Dlouho jsem toho pak litovala, protože psaní bylo pro mne vždy určitou relaxací a způsobem vyjádření momentálních emocí. Když jsem pak začala uvažovat o online podnikání v oblasti češtiny, tím prvním, co jsem chtěla dělat, bylo psaní blogových článků. Setkávala jsem se s tím, že děti i dospělí si opakovaně stěžovali na to, že nerozumí složitým poučkám. A tak jsem se jim to snažila vše zjednodušit, aby se už nemuseli bát vlastních chyb při psaní textů všeho druhu. Protože se mě čtenáři článků čím dál častěji ptali na to, kdy si ode mne budou moct přečíst knihu, vrhla jsem se na psaní elektronických knih.

To ale nebylo všechno, na začátku loňského roku mě oslovila ředitelka nakladatelství Fortuna Libri s nabídkou, že mi vydají knihu o češtině. Konečně jsem mohla uskutečnit svůj sen o voňavé tištěné knize. Čekalo mě sice několik měsíců mravenčí práce, ale výsledek stál za to. V listopadu spatřila světlo světa kniha Čeština pro všechny.

Můžete blíže popsat její uspořádání a obsah?
Problematické jevy jsou v ní seřazeny pěkně podle abecedy a jak je mým zvykem, i zde se snažím češtinu čtenářům přiblížit jednoduše, srozumitelně a také s jistou dávkou humoru. Následné pochvalné reakce mě opět povzbudily k další práci a ujistily mne v tom, že to s pohledem na češtinu v dnešní době není až tak zlé. Mám opravdu upřímnou radost z každého člověka, kterému záleží na naší krásné a na výrazy tolik bohaté češtině.

Z 16. ročníku úklidové akce s názvem Čistá řeka Sázava.
Sázava prokoukne. Už pošestnácté se vydali dobrovolníci čistit řeku i okolí

Proč jsou podle vás pravopisná pravidla i dnes tak důležitá?
Jak už jsem zmínila v úvodu, úroveň našeho projevu o nás dovede prozradit víc, než si myslíme. Pro každého by tedy měla být důležitá pravidla, která nás dovedou nasměrovat ke správnému psaní a vyjadřování. Čeština sice dovede reagovat na změny ve společnosti a na technický pokrok množstvím nových výrazů, ale ta základní pravopisná pravidla také potřebujeme. Bez nich by si každý psal tak, jak by se mu zachtělo. Někomu se sice může zdát zastaralé řídit se podle pravidel, která už tu fungují tak dlouho. Já si ale stále stojím za tím, že způsob vyjadřování je naší vizitkou.