Vinař z Náchodska: Špačci vzali vinohrad útokem, bylo to jak v hororu Ptáci

Vloni sklízeli hrozny také na státní svátek, ale to bylo 28. září na Den české státnosti. „Letos to je přesně o měsíc posunuté,“ říká litobořskývinař, podle jehož slov letošní rok byl jako na houpačce.

„Začátek nebyl dobrý - nestálé počasí, hodně mokro, zatímco my potřebujeme slunce a sucho,“ říká Pelikán, že v první polovině roku to vypadalo, že hrozny v jediné vinařské obci na Náchodsku ani nedozrají. „Pár týdnů v létě a teď na podzim to počasí zachránilo, že alespoň nějaké sluníčko bobule dostaly. Konečně začaly měknout kuličky, které byly dlouho tvrdé a samá kyselina,“ vysvětluje, proč čekal se sklizní až na konec října.

Svatomartinské už míří do lahví. Mladá vína voní po tropickém ovoci

V hroznech se sice díky podzimnímu slunci zvýšila cukernatost, ale bylo to na úkor sklizeného množství. „Jak jsme to nechali zrát o několik týdnů déle, tak jsme přišli o mnoho desítek a desítek kilogramů. Ten měsíc je strašně znát a úroda spadne k 60 procentům. Každý den mizí řádky a zůstávají jenom stopky,“ říká, že hlavní podíl na tom mají vosy a kosi.

„Ti jsou ubytovaní tady na těch švestkách nahoře,“ dívá se na vrchol kopce Hromobitka, který dal viniční trati jméno. „Celý den tady sedávaj na keříkách a cpou se. Těch několik řádků jse prostě daň pro kosáky.“

Nečekaný nálet 

Letos vinaře o modré hrozny ale připravil nečekaný nálet několikasethlavého hejna špačků. „Bylo to asi před dvěma týdny, kdy se tady hejno na tahu, odhaduji 800 až 100 kusů. Přistáli támhle,“ ukazuje na vysoký strom poměrně daleko od vinice, „a když viděli ty modré hrozny, tak je vzali je útokem. Já jsem tady sekal s traktorem, ale bylo jim to jedno – nalétávali na mě, jak v tom hororu Ptáci,“ už se jen té vzpomínce usmívá.

„Přes dvě hodiny jsem tady mrznul a zkoušel je plašit. Byl jsem tady bohužel sám, zkoušel jsem volat pomoc, ale nikdo mi nebral telefon. Pak jeden z nich zavelel, zvedli se odlétli,“ popisuje útok špačků, po němž zbyly jen stonky bez bobulí.

Vinařský rok v okrajové části mělnické oblasti nebyl podle Pelikána moc dobrý. „Ublížila nám nestálost počasí. Taky peronospora,“ bere do ruky révový list pokrytý hnědými skvrnami, jež jsou způsobeny plísní révy vinné. „My zapřísáhlí nestříkači to máme složité. Kdybychom to trochu chemicky ošetřili, tak to bude lepší, ale my chemickou ochranu nepoužíváme,“ dodává Pelikán.

I zahrádkáři mohou dělat víno. Dřina a relaxace v jednom, tvrdí Stanislav Kozlík

Měsíční prodloužení zrání má také výhodu v tom, že se zrovnoměrní cukernatost v bobulích. „Když jsme loni sklízeli 28. září, tak některé kuličky byly sladké jako med, ale hrozny schované za listem nebo na druhé straně keře měli kyseliny stále moc,“ popisuje Jiří Pelikán. „Když se to po vylisování smíchalo, tak cukernatost nebyla moc vysoká. Teď o ten měsíc později už každá kulička v sobě nějaký ten cukr má, tak doufám, že na cukernatost to bude letos lepší. Sklizené množství ale bude rozhodně menší,“ je si vědom Jiří Pelikán, že letos nesklidí ani polovinu toho, kolik třeba před dvěma roky.

Jedna z nejmenších obcí Náchodska, se může pochlubit výjimečností, kterou by tu čekal jen málokdo. Jako jediná v okrese má díky vinici Pod Hromobitkou status vinařské obce a spadá pod Mělnickou vinařskou podoblast.Zdroj: Deník/Jiří Špreňar

Čtvrteční sklizni už předcházelo vinobraní ranního Solarisu. „Je to odrůda, která dozrává brzy. Už jsme měli takovou menší sklizeň kolem 80 kilogramů. Bylo z toho asi 50 litrů burčáku a v tom burčáku se to i vypilo,“ prozrazuje.

Vynucená pauza 

Oblíbenou událostí byl v Litoboři tradiční vinařský zvyk zarážení hory. Ten má nyní už dvouletou vynucenou pauzu. „Měli jsme strach co se bude dít, tak jsme to nechtěli riskovat. Snad příští rok už to bude lepší a zase se sejdeme,“ věří Jiří Pelikán, který kromě vinařství provozuje i domácí moštárnu. „Na víno teď máme tři dny a pak se zase vracíme k moštování jablek. Od úterý do soboty od rána do večera moštujeme. Máme obrovský spádový rajon – od Rychnova až po Vrchlabí,“ říká, že za těch šest let, co se moštování věnují, jezdí stále více a více lidí.

„Čekací doba je až do Vánoc a spoustu lidí musíme odmítat. Mohli bychom udělat třeba i druhou směnu, ale jsme na to jenom dva a bohužel není další pracovní síla,“ dodává Jiří Pelikán a vrací se s vyprázdněným kbelíkem do vinohradu a pokračuje ve sbírání hroznů.