Rozsáhlý komplex továrních budov v dezolátním stavu s propadlými stropy a odpadem všeho druhu zbyl z kdysi výstavní lustrárny. Hlavní železobetonová budova s cihelnými vyzdívkami a secesní výzdobou je dokladem doby, ve které se průmyslová funkce objektu snoubila s kvalitní architekturou. Na ní se kromě zubu času podepsalo také střídání majitelů, a to i po roce 2007, kdy byla zapsána do seznamu kulturních památek.

Podle starosty Kamenického Šenova je financování jakéhokoliv záměru záchrany takto rozsáhlého objektu velice komplikované právě v situaci, kdy majitelem Eliášky není stát, kraj, město či další významný partner pro eventuální dotační tituly.

„Současný stav celé nemovitosti je natolik žalostný, že popravdě řečeno nevidím reálně opravu nemovitosti do podoby, aby měla Eliáška pro město významný potenciál. Umím si představit úpravu celého prostoru tak, aby zde vzniklo místo odkazující na třísetletou tradici výroby osvětlovadel v Kamenickém Šenově,“ sdělil starosta Michal Třešňák. 

Vizualizace vítězného návrhu Marcely Steinbachové s dominantní vstupní přístavbou muzea, návrh je od amerického architekta Stevena Halla.
U muzea ghetta v Terezíně postaví zářící věž. Architekti: Bude to maják naděje

Areál o velikosti 6 622 metrů čtverečních je aktuálně ke koupi za 3 490 000 korun. Podle realitního makléře dosavadní majitel uznal, že obnova Eliášky představuje projekt, na který nemá kapacity. „Oslovilo mě několik desítek zájemců. Areál je na pěkném místě s velmi pěkným výhledem do okolí, hlavně co se týká čelní historické budovy, a určitě má potenciál na komerční využití,“ podotkl Radomír Kočí.

Jak zdůraznil Třešňák, případný kupec by neměl čekat, že mu okolí předloží vizi společně se zajištěním jejího financování. Měl by mít vlastní nápady a plány, jak naložit se zakoupeným objektem. „S nadsázkou řečeno ideálem by byl osvícený miliardář – kupec a budoucí majitel s jasnou vizí a velikou chutí udělat něco pro záchranu alespoň části objektu,“ zdůraznil starosta Kamenického Šenova. 

Střecha v dezolátním stavu 

Vliv na poptávku má aktuální situace. Areál se začal nabízet v době, kdy epidemie covidu zkomplikovala možnosti komerčního provozu, jako je ubytování a pohostinství. Posléze vypukl konflikt na východě Evropy, došlo k inflaci a růstu cen za energie a stavební materiál.

„Střecha je základ a ta bohužel nyní chybí, potažmo je v dezolátním stavu. Naštěstí je skelet hlavní budovy z železobetonu, takže drží, ale i tak je alespoň provizorní střecha potřeba, vyzdívané části trpí,“ popsal aktuální stav Kočí s tím, že pokud by se podařilo provizorně zastřešit hlavní budovu, budova bude zakonzervována. „Projekt její rekonstrukce podporuje Liberecký kraj, ministerstvo kultury i Národní památkový ústav. Primární je záchrana hlavní budovy“ doplnil. 

Na zámku Pětipsy pomáhali s pracemi zaměstnanci norské ambasády v čele s velvyslancem Robertem Kvile.
Norové se chopili motyk a krumpáčů. Pomáhají s obnovou zámku Pětipsy

Před několika lety se propagaci záchrany objektů věnovala s elánem a konkrétní vizí mladá architektka Tereza Šváchová. V rámci své diplomové práce přišla s projektem „Skleněného domu“, který by jedinečnou památku přeměnil v muzeum lustrů s velkorysým zázemím. Jak se říká, naděje umírá poslední a v nový začátek pro kdysi skvostnou továrnu věří sám Radomír Kočí.

„Kupující získá nemovitost s velmi zajímavou historií a potenciálem do budoucna. Zachráněná Eliáška se bude propagovat sama, příběhy podobných budov veřejnost baví a láká,“ dodal.