Míša Maňovská patří k našim nejzkušenějším jezdkyním rallye a možná si ji pamatujete jako pilotku sedlající Mitsubishi Lancer Evo 6. Za sebou má také účinkování v řadě filmů a seriálů, i když její tvář si z obrazovek vybavíte jen stěží - figurovala zde totiž v akčních automobilových scénách jako kaskadérka.
Nedávno jsme ji ale měli možnost potkat v úplně nové roli - na pozici instruktorky a testovací řidičky offroadu Ineos Grenadier. S automobilkou Ineos spolupracuje již dva a půl roku a dle slov zástupců autosalonu Dajbych, který u nás auta prodává, „nikdo jiný v Česku nezná Grenadier tak dobře jako Míša.” 

Jaká byla vaše cesta k Ineosu?

Oslovila mě německá instruktorská agentura, která má s Ineosem smlouvu. Někdo si mě všiml, jak jednám s lidmi, když jsem jezdila rallye a driftchallenge v Rakousku. Kromě závodění jsem se tam i starala o tým. Výhodou pro mě bylo, že perfektně vládnu němčinou a domluvím se i technickou italštinou a francouzštinou.  Po roce spolupráce se mnou pak začala Grenadier prezentovat i moje dcera Isabelle Biela, která mluví perfektně pěti jazyky, mezi auty vyrůstala a je odkojena rychlým benzinem. (smích)

Čistě ženská posádka offroadu není zrovna běžná věc… 

Vedení z Ineosu bylo nadšené, že jejich auto bude prezentovat žena, s dcerou jsme navíc super dámský tým, u kterého zákazníci obdivují jezdecké i technické znalosti. Má to i další výhodu -  budoucími majitelkami Grenadierů jsou i ženy a při testech byly velice rády, že auto zkoušely s námi.  

Spolupráce trvá skoro tři roky, což je o dost déle, než je auto na trhu. 

Jezdila jsem už s prototypy, v Ineosu je neschovávali jako jiní výrobci automobilů. V Rakousku i Německu jsme vozili potenciální budoucí zákazníky - hasiče, myslivce a další - a auta se dále upravovala podle jejich připomínek. Ten přístup se mi líbil, v počáteční fázi se tak vývoje účastnila přímo veřejnost. A já jsem velice hrdá, že mohu prezentovat právě tohle auto, protože je skvělé.

V čem přesně spočívá vaše práce?

Jednoduše řečeno, ukazuju zájemcům, co všechno auto umí. Zároveň s tím je trochu učím, jak mají jezdit v terénu, kdy použít kterou funkci a podobně. Přímo v Hambachu, kde se Grenadier vyrábí, jsme ho takto prezentovali i dealerům, hlavně ale veřejnosti a budoucím majitelům. Jsem z něj nadšená - v terénu neskutečně umí, přitom je pohodlné na běžnou jízdu. Jak správně řekla má dcera: v jednom autě máte dvě - velkého dříče i pohodlný velký rodinný vůz, který vás nezklame v žádném terénu.

Jak se člověk dostane od rally závodění k offroadu?

Mám ráda snad všechno, co se týká aut. Navíc i v rally toho člověk dost najezdí v lese a po horších cestách, k offroadu to nemá zas tak daleko. K tomu bydlím v Mariánských Lázních, to už je napůl v horách. Tady se terénní auto užije.

Půlku života jste strávila za volantem. Jak se cítíte jako instruktorka na sedačce spolujezdce?

Jak kdy. V autě jste nejen instruktor, ale i trochu psycholog. Mám dost zkušeností, takže okamžitě poznám typ řidiče už podle toho, jak drží volant nebo jak používá brzu a plyn. Instinkt mě málokdy zklame. Kolikrát se docela bojím a dvakrát už se dokonce stalo, že jsem řidiče požádala, ať zastaví a vystoupí. 

Co provedl?

Ten člověk nejen neuměl řídit, ale taky riskoval a vůbec neposlouchal pokyny. Nevadilo mu, že ohrožuje další tři lidi v kabině nebo že zničí auto, které má jen půjčené. Hlavně starší generace mužů má problém uznat, že žena může řídit líp a rozdávat rady.  Mladší generace je na tom o dost líp. Starší muž vám řekne, že už třicet let jezdí s Defenderem, takže všechno ví. Vy ale vidíte, že dělá spoustu chyb. 

Čím jezdíte v civilu?

Teď mám BMW X1, říkám mu dámská offroadová kabelka. (smích)

Jaká jste řidička v běžném provozu?

Všichni si myslí, že jako bývalá závodnice musím být hrozně rychlá. Ano, jsem možná svižnější, ale jsem i ohleduplnější, protože si víc uvědomuju nebezpečí. Vím, co technika dokáže i co nedokáže. Největší strach mám ve městě a dost mě děsí sledovat ostatní řidiče, jak koukají, nebo spíš nekoukají do zpětného zrcátka. Když táhnu vlek s naloženým Grenadierem a celá souprava má sedm tun, tak opravdu na metru nezabrzdím. 

Když je řeč o strachu, o svou dceru jste se nebála? I ona pár let závodila. 

Závodila hlavně v motokárách a jednu sezonu ve Volkswagen Scirocco R-Cup, tedy na okruhu. To jsou specifické podmínky, ne tak nebezpečné. Ale když jednou hledali řidičku do rallye, tak jsem jí to neřekla - právě proto, že jsem se o ni bála. Jezdit rychle na silnici mezi stromy, to už je úplně jiné riziko. Asi bych jí nebránila, ale nechtěla jsem ji k tomu sama přivést.

Kdybyste si mohla vybavit garáž snů, jaká auta by v ní parkovala?

Protože miluju rally a Mitsubishi, určitě by tam bylo Evo 9 a Evo 7. Musely by tam být moje Fiátky 500, máme s dcerou veterány z roku 1970, které jsme samy renovovaly. Pak by tam byla určitě čtyřkolka Audi, třeba RS6, mám ráda kombíky a praktická auta. Máme dohromady šest psů, takže potřebujeme hodně prostoru pro zvířata. A samozřejmě Ineos Grenadier s vlekem, abych své čtyřnohé či čtyřkolové miláčky mohla kamkoliv bezpečně a rychle převážet!