Pomohla nám až starší paní pracující na zahradě nad velkou loukou. Místo je sice označeno již zašlou nenápadnou tabulkou připomínající televizní seriál s názvem Zpět k pramenům, ale může se na mokré zarostlé louce lehce přehlédnout. Cyklus se v roce 2005 věnoval putování k neznámým pramenům známých řek s hercem Luďkem Munzarem v roli průvodce. Za pramen Cidliny bývá někdy považován potůček vytékající z přírodní památky, tedy z rašelinného Jezírka pod Táborem. A to se nachází v krásném lesním prostředí, takže je krajinářsky atraktivnější. Potůček však odborníci považují za svahový přítok. Podle názoru hydrologů je ten hlavní právě v Košově.

Cidlinu pak čeká téměř devadesátikilometrová pouť přes několik měst a řadu obcí do Polabí. Pro zajímavost lze zmínit, že na jejím toku bylo postupně vybudováno několik rybníků. Nejvýznamnější a největší z nich je ten v Žehuni, postavený podle plánů Štěpánka Netolického. Když se vrátíme zpátky do Libice, tak zjistíme, že v obci se klenou přes řeku dva mosty, vedle železničního nechybí silniční. Své místo zde má i zurčící jez. Směrem k soutoku přibyl koncem minulého století další most jako součást dálničního přivaděče. Potom už Cidlina, jejíž název je odvozen ze staročeského slova „čirý, čistý,“ ztrácí své jméno a její vody společně s jinými míří až do Baltického moře.

Milan Čejka