První zastávkou byla obec Kadov, tady jsme se chtěli podívat na viklan. Zaparkovat se dá přímo u Kadovského viklanu, kde se na informativní tabuli dozvíte nejen informace o viklanu, například, že váží 29 tun, ale také o Naučné stezce – okolím viklanu. Část naší výpravy se vydala pěšky naučnou stezkou. Řidiči zase po silnici do nedaleké obce Slatiny, kde nechali auta a šli nám naproti, aby i oni mohli obdivovat kamenné útvary tzv. čertovy náramky nebo obětní kámen. Společně jsme se pak vrátili do obce k vozidlům, prošli návsí kolem upravené školy i synagogy a vydali se na další cestu. Téměř na konci obce jsme ještě míjeli nejtěžší kamenné sluneční hodiny u nás.
Po několika kilometrech jsme přijížděli do obce Chanovice, čekal nás výstup na novou kamennou rozhlednu. Ochotný pan starosta ji přišel kvůli nám otevřít, přitom vyprávěl o její stavbě i o obci a skanzenu, který jsme po cestě k rozhledně míjeli, a poté také navštívili, stejně jako zámecký park. Kdo by čekal k rozhledně krkolomný výstup, byl by příjemně překvapen. Pěkně upravená obec určitě stojí za návštěvu. Starší část vesnice je vesnickou památkovou zónou, vyhlášenou Min. kultury v roce 2005. Obec se skládá ze šesti vesnic – místních částí, jednou z nich jsou i Defurovy Lažany, opodál jsme navštívili nedaleko od sebe dva kamenolomy. Kámen se zde již patrně netěží, ale velké kamenné bloky, stejně jako zamrzlá vodní hladina lomů nebo příkré skály byly úchvatné.
Zimní sluníčko nám pěkně svítilo na další naši zastávku, Les Prašivice – pohádkové místo v Nalžovských horách. Les Prašivice s vrcholem Prašivec (575 m n. m) je protkán spoustou cestiček. Čekala nás pohádková procházka. Některé skalní útvary jsou upraveny a domalovány do podob zvířat. Přehlédnout se nedá žralok s obrovskými zuby nebo kamenná želva. Místy jsou i rozpadlé kamenné zbytky dalších zvířat. Všichni jsme se těšili na poměrně velkou stavbu zříceniny. Ta je kopií irského sídla, hradu Ballymotte. Nechal ji postavit hrabě Eduard z rodu Taaffů v druhé polovině 19. století. Umělá zřícenina je velmi působivá. Zub času se na této stavbě podepsal celkem pozitivně. Dnes vypadá jako by byla skutečně zříceninou.
Vzhledem k tomu, že celé naše putování bylo celkem nenáročné, zařadili jsme si do programu ještě neplánovanou zastávku. Tentokrát opravdovou zříceninu hradu Skála v Černém lese, ke které se opět z nedalekého parkoviště pohodlně došlo. To jsme se již nacházeli cca 3 kilometry od Přeštic, kde žije asi 7000 obyvatel. Město leží na důležité silniční dopravní tepně spojující krajské město Plzeň a město Klatovy, které je bránou Šumavy. Prochází tu železniční trať spojující Plzeň s Železnou Rudou, dále pak do Bavorska v SRN. Přešticemi protéká řeka Úhlava. Okolí města má krásnou přírodou s mnoha historickými památkami, které stojí zato vidět. Nepřehlédnutelnou dominantou je Kostel Nanebevzetí Panny Marie. O tom ale třeba zase někdy příště.
Po cca 13 kilometrech v nohách jsme se rozhodli si tady zajít za odměnu na jídlo, kávu či pivo. Hezké zakončení dne nám jen trochu pokazil kasírující číšník. Každého z dvou lidí u jednoho stolu mínil okrást při vracení peněz o 100 korun, budeme si to pamatovat. Usedli jsme do svých aut a již bez přestávky zamířili směr dálnice a Hořovice, celkem jsme ujeli na tomto zážitkovém výletě cca 200 km, stálo to zato.
Autor: Naďa Kolenská
