Výjimečný zážitek. Výstava Petr Brandl: Příběh bohéma stojí za nejednu návštěvu

Snad z důvodu výjimečného talentu v cizině neškoleného malíře, který přesto maloval srovnatelně s nejlepšími soudobými italskými, nizozemskými či španělskými mistry? Nebo se tak děje na základě reálií jeho života a Brandlovo počínání je nesrozumitelné lidem současnosti? Dává odpovědi na tyto otázky výstava Petr Brandl: Příběh bohéma?

Expozice v prostorách Valdštejnské jízdárny na Malé Straně v Praze je největší přehlídkou malířova díla od obdobného projektu z roku 1969 v Jízdárně Pražského hradu. Obě výstavy, pořádané Národní galerií v Praze, od sebe dělí více než 50 let. Je proto zajímavé sledovat posun vnímání Brandlovy osoby a jeho tvorby, vyvíjejících se estetických měřítek galerijních kurátorů i technických možností nutných pro architektonické řešení výstavního prostoru.

Během několikaleté přípravy projektu, která jistě vyžadovala mnoho sil a schopností těch, kteří se na ní podíleli, bylo mimo jiné restaurováno více než dvacet obrazů – i proto je výstava koncipována jako těsný kontakt s Brandlovou tvorbou, bohémstvím a dobou, ve které umělec žil.

Obrazy jsou v nepravidelném geometrickém uspořádání instalovány oboustranně přímo, s výjimkou rozměrově největšího díla Historie Josefa Egyptského (SHZ Jindřichův Hradec) samostatně umístěného v odděleném prostoru. Popisky jsou výrazné a doprovodný text rozdělený tak, že je souběžně vyprávěn příběh malíře i bohéma. To umožnuje osobnost Petra Brandla vnímat ve všech souvislostech.

Vystavená díla, doplněná o ukázky tvorby umělců, kteří Brandla ovlivňovali, jsou instalována chronologicky. Lze jimi sledovat seznámení s rodinnou uměleckou tradicí – například miska s portrétem císaře Leopolda I. (Národní muzeum Praha) a kalich (Biskupství litoměřické) od zlatníka Marka Hrbka, malířova strýce.

Brandlovo mládí je připomenuto mimo jiné kopií Bassanovy Alegorie léta (Státní zámek Libochovice) od jeho učitele a zároveň správce pražské hradní obrazárny Kristiána Schrödera, Brandlovou (?) výslednou kopií díla Kristus na Hoře Olivetské od Domenica Fettiho a zavěšenou vedle originálu (2x SPH Praha) i obrazem s námětem Zvěstování Panně Marii (Svatá Hora u Příbrami, poutní areál kláštera redemptoristů) v symbióze vystaveném s tematicky totožným dílem od Karla Škréty (Jičín, kostel sv. Ignáce).

Časy galantních dobrodružství, uměleckého zrání a kolegiality i společenských kontaktů s urozenými mecenáši a představiteli církevních řádů jsou mimo jiné zastoupeny obrazy Tři ženy a lovec (Vyšší Brod, cisterciácké opatství), Muž s dýmkou (Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou), Kuřák (Praha – Strahov, klášter premonstrátů) a díly malovanými společně s Janem Vojtěchem Angermeyerem – Zátiší s květinami ve váze se dvěma mrtvými hejly a Zátiší s mrtvým strakapoudem a pěnkavou (2x SZ Krásný Dvůr).

Doplňuje je například plátno Michaela Václava Halbaxe – Simeon s Ježíškem (Vyšší Brod, cisterciácké opatství) pro zajímavé porovnání s Brandlovým obrazem stejného námětu (Národní galerie Praha). Výběr z Brandlovy portrétní malby a monumentálních oltářních pláten se jeví jako alternativní a relativně nevyrovnaný.

Brandlem namalovaných autoportrétů je vystaveno několik - z malířových mecenášů z řad aristokracie je sice vizuálně představen hrabě František Antonín Špork (Státní hrad a zámek Frýdlant), ale při pohledu na Brandlův portrét Jana Samuela Františka Wussina (Oblastní galerie Liberec) se společně instalovanou podobiznou hraběte Jana Františka Kolowrata-Krakovského (zámek Rychnov nad Kněžnou, sbírka Kolowratů-Krakovských) od Philipa Christiana Bentuma, je zřejmé, že Bentumova úloha v Brandlově životě i uměleckém vývoji a zároveň výraznější vyjádření mecenátu aristokracie mohly být spíše prezentovány protějškovými rodinnými (skupinovými) podobiznami hraběte Ferdinanda Hroznaty Kokořovského z Kokořova s dětmi (Česká republika, soukromá sbírka) od Brandla a hraběnky Adléty Kokořovské roz. baronky z Piezenau s dětmi (Česká republika, soukromá sbírka) od Bentuma.

Brandlova díla vytvořená pro donátory z řad církve jsou prestižně zastoupena oltářními plátny Smrt sv. Benedikta, Smrt Poustevníka Vintíře a Nalezení a převezení ostatků sv. Otmara a jejich oslavení z kostela sv. Markéty benediktinského kláštera v Praze-Břevnově. Z jiných významných děl nechybí Křest Kristův (Manětín, kostel. Sv. Jana Křtitele), Nejsvětější Trojice s Pannou Marií, sv. Augustinem, sv. Tomášem z Villanovy a sv. Zuzanou (Lnáře, kostel Nejsvětější Trojice), Vidění sv. Luitgardy (Kutná Hora – Sedlec, kostel Nanebevzetí Panny Marie), či nedávno objevený Křest Kristův (Žabów v Polsku, kostel sv. Jana Křtitele).

Nevystaveno je známé Klanění tří králů (Smiřice, zámecká kaple Zjevení Páně) a také Brandlovy podobizny mecenášů z řad duchovenstva – například opata Otmara Zinkeho (Broumov, benediktinské opatství sv. Václava). Zřejmá je také nepřímá kvantitativní úměra (to platí i pro některé regiony) zapůjčených děl z hlavního města proti celkovému počtu Brandlem namalovaných do interiérů pražských kostelů i klášterů a na svých místech dosud dochovaných.

Výstava o knížatech z Lichtenštejna. Rod patřil k nejbohatší tuzemské šlechtě

Čtenář reportér

Petra Brandla posléze bohémství dostihlo – dluhy, útěk před věřiteli, spory s manželkou, vězení, zmíněn je i jeho neúspěšný podíl na těžbě zlata v Jílovém u Prahy. Na příkladu obrazů s totožnou podobou Kající Máří Magdalény je potvrzen Brandlův věhlas mezi následovníky, ale není zastoupeno malířovo dílo posledních třech let jeho pozemské pouti – mohly být například vystaveny obrazy Matka Bolestná či Ukřižovaný Kristus (2x Nový Bydžov, Městské muzeum a galerie), objevené v sedmdesátých letech 20. století.

Expozice dává, více reprezentativní než monografickou formou, odpovědi na otázky (pokud je chceme položit) týkající se Brandlovy tvorby i jeho životního osudu, pomáhá jej pochopit, a proto výstava Petr Brandl: Příběh bohéma stojí i za opakovanou návštěvu. Je to výjimečný zážitek.