Josef Mánes pocházel z umělecké rodiny (otec Antonín, strýc Václav, bratr Quido a sestra Amálie) a to ovlivnilo směřování nejvýznamnějšího malíře v českých zemích 19. století. Mistrova tvorba i osobnost byly a jsou předmětem zájmu odborníků či uměnímilovné veřejnosti a jeho dílo bylo vykládáno i částečně ideologicky.

Kromě napsaných „mánesovských“ publikací byla Národní galerií v Praze pořádána monografická výstava v roce 1971 a posléze souborná výstava o rodině Mánesů v roce 2003. Nyní nastal čas k novému a komplexnějšímu pohledu, vždyť byla ve Valdštejnské jízdárně v Praze zpřístupněna výstava Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda.

Expozice obsahuje více než 400 předmětů zapůjčených z 25 muzejních i galerijních institucí a soukromých sbírek. Výstavní prostor připomíná labyrint (symbolika hloubky a složitosti Mánesovy duše?), ve kterém se lze snadno orientovat, neboť je chronologicky tvořen reáliemi umělcovy osobnosti, včetně mánesovské inspirace a legendy (galerie Valdštejnské jízdárny).

Český malíř Josef Mánes.
Nový pohled na tvorbu i život malíře Josefa Mánesa nabízí kniha a výstava

KurátorkyMarkéta Dlábková a Veronika Hulíková předkládají Mánesův příběh, který se odvíjí od biedermeierovské idyly, ve které se narodil, přes rané umělecké mládí v časech romantismu (studia malby v Praze a Mnichově), účast v událostech roku 1848, umělecký a lidský vztah s aristokratickými mecenáši až po cestu do Itálie a pobyt v Římě, kde propukla jeho duševní choroba a po návratu do Čech následovala smrt.

Mezi exponáty vynikají jeho díla veřejnosti známá – Josefína (Národní galerie v Praze), kalendářní deska orloje na Starém Městě (originál Muzeum hlavního města Prahy), obraz Červené paraplíčko (soukromá sbírka), ale především velký počet vzácně vystavovaných kreseb, akvarelů a dle malířových návrhů provedených ocelorytin, včetně satirických.

Zdroj: Youtube

Mánesovy společenské styky se spolky dokládají například malované prapory Národní gardy (Muzeum východních Čech v Hradci Králové), Sokola (Národní muzeum v Praze) i zpěváckého spolku Říp (Národní muzeum v Praze) a jeho zájem o folkloristiku (byl prvním z malířů, který se oboru věnoval) díla vzniklá na Hané – ze sbírek několika odborných institucí jsou vystaveny kresby krojovaných dívek, mládenců i dospělých, včetně známého portrétu Veroniky Čudové.

Vrcholem se zdá být téma Josef Mánes a rod Silva Tarouca. Z Mánesových děl vytvořených pro majitele zámku v Čechách pod Kosířem byl vybrán početný konvolut obrazů, kreseb i bibelotů, ale chybí velkoformátové portréty Silva Tarouců (!), vystaveny jsou pouze dvě studie k obrazům Augusta Alexandra Silva Taroucy a jeho manželky Isabelly (Národní galerie v Praze).

Josef Mánes: Prapor zpěváckého spolku Říp v Roudnici nad Labem, líc (1863–1864). Olej, hedvábí, podlepeno plátnem, 166,5 × 194 cm.
Ukážeme talent Josefa Mánesa v celé jeho šíři, slibují autorky nové výstavy

Více měla být zdůrazněna Mánesova společenská vazba k hraběti Eugenovi z rodové linie Silva Tarouca – Unwerth. Související obrazy Příjezd hosta a Při měsíčku (Národní galerie v Praze) jsou instalovány a stylově konfrontovány s malbou od Norberta Grunda (Národní galerie v Praze), ale v expozici nelze spatřit portréty hraběte a jeho manželky Julie (Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě). 

Galerie Valdštejnské jízdárny obsahuje příběh posmrtného života Josefa Mánesa. Díla jeho následovníků jsou vizuálně propojena s exponáty moderní techniky – v symbióze je vystaven televizor Mánes (Národní technické muzeum v Praze), promítány ukázky z filmu Paleta lásky (režie: Josef Mach, Filmové studio Barrandov, 1976) a prezentovány dobové plakáty mánesovských slavností (Městské muzeum a galerie v Prostějově), neboť malířův odkaz byl společensky vykládán různě.

Výstava Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda vystihuje jeho dobu, život i duši a dokazuje, že Josef Mánes byl skutečně tím, čím jej charakterizují tři slova v názvu výstavy napsaná za jeho jménem.