Letos slavíme 170 let od narození tohoto významného skladatele a při té příležitosti se Musica Florea chopila jeho nejranějších kompozic, aby je postavila vedle skladeb z počátku italského baroka. Takové spojení může působit neobvykle, má však své opodstatnění. Janáček svou pozdější tvorbou předběhl dobu, ve které žil, ale u zrodu svého kompozičního umění byl naopak uchvácen starými mistry.

Posluchači se o tom mohou přesvědčit také v Nymburce, kde Musica Florea vystupuje 20. dubna v evangelickém kostele. Program „Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka“ je dalším koncertem z cyklu Musica Florea Bohemia 2024.

Letošní výročí narození Leoše Janáčka oslavuje v rámci Roku české hudby i soubor Musica Florea, jehož repertoár dnes zahrnuje díla od renesance až po romantismus. V novém programu představuje jeho ranou tvorbu. Janáček se již od 11 let učil generálbasu a kontrapunktu a seznámil se s barokní a renesanční kompoziční technikou. Tu vtělil zejména do drobných liturgických vokálních skladeb na latinské texty nebo do několika polyfonních skladeb, které byly teprve nedávno objeveny.

Dirigent Marek Štryncl.Dirigent Marek Štryncl.Zdroj: Radek MatoušekNenápadné novátorství v těchto raných kompozicích nese punc doby, kdy v hudbě přecházela renesance do baroka. Baroko přineslo důraz na emoce a stalo se dobou objevování nových výrazových prostředků a forem. „Je zřejmé, že liturgické skladby sotva dvacetiletého Leoše Janáčka vznikly jako samostatné, nad rámec školních povinností a osnov. Často se opírají o gregoriánský nápěv a v několika případech se k pěveckým hlasům přidávají varhany, které však mají jen podpůrný charakter,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. „Proto si dovolíme doprovod obohatit smyčcovou instrumentací, aniž bychom cokoli přidali nebo ubrali na kompozičním záměru autora.“

Program doplňují díla autorů z počátků italského hudebního baroka i ze staršího období. Jak posluchači sami poznají, Janáčkovy rané skladby jsou podobného charakteru, což svědčí o jeho vysokém citu pro kompoziční styl, který jej zaujal, jako kdyby propast staletí mezi nimi vůbec neexistovala. Vedle Janáčka tak zazní Giovanni Gabrielli, Alessandro Grandi, Gregorio Allegri, Giovanni Battista Bovicelli nebo Giovanni Valentini.

Ilustrační foto
Český svaz ochránců přírody vyhlásil rok 2024 Rokem motýlů

Soubor Musica Florea vystoupí v komorním složení a spolu s ním hostující sólisté: Barbora Kabátková a Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Po prvním uvedení v Brně hodnotí nový program kritička Opery Plus, Tamara Bláhová: „Zajímavé, lehce bizarní a přitažlivé spojení archaického Janáčka s avantgardním barokem potvrzuje, že nezáleží ani tak na tom, zda je hudba nová či stará, ale zda je dobře napsaná a dobře zahraná. Těžko říct, jak by se k této verzi svých skladeb stavěl dvacetiletý Janáček, který je zkomponoval. Myslím si ale, že Janáček-inovátor, v nějž postupně dospěl, by byl se středečním experimentem souboru Musica Florea nadmíru spokojen.“

Mladý Janáček a fascinace barokem: Jedenáctiletému Leoši Janáčkovi byl učitelem vynikající sbormistr a skladatel Pavel Křížkovský ve fundaci augustiniánského kláštera Králové na Starém Brně (v letech 1865–1869).

Znalost generálbasu a kontrapunktu zprostředkovaly Janáčkovi styk s barokní a renesanční kompoziční technikou. Drobná díla, která vytvořil pod dojmem těchto znalostí, respektují palestrinovský styl, který byl prosazován a pěstován v rámci tzv. ceciliánské reformy církevní hudby. „S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hudební baroko bylo ve své počáteční fázi (kolem roku 1600) italskou revolucí,“ říká Marek Štryncl. „Revolucí slova. Emocionální náboj slov si měl podřídit hudební složku. Snaha o vyjádření extrémních emocí vedla k objevování nových výrazových prostředků a hudebních forem, což přispělo ke vzniku nových hudebních nástrojů. Téměř všechny nástroje dnešního symfonického orchestru mají svůj původ v době barokní. Část koncertu věnujeme těm autorům, u kterých se dá předpokládat, že se jejich skladby staly ʾobětíʿ zmíněné revoluce.“

Janáčkovy skladby inspirované raným barokem a často ještě starším gregoriánským nápěvem využívají v několika případech varhany. Marek Štryncl pro doprovod těchto skladeb zvolil smyčcovou instrumentaci, stejně tak pro Fugu A dur pro klavír, kterou Janáček napsal během svého studia v Lipsku roku 1879/1880, a která opět svědčí o pozoruhodné barokní inspiraci autora.