Když tady kdysi autem projížděl malíř Vladimír Komárek, nechal řidiče auto zastavit. Vystoupil, klekl si na silnici, sepnul své ruce a svěřil se okamžiku k tiché modlitbě. Když se ho řidič zeptal, co to dělá, odpověděl mu, že se modlí v nekrásnějším přírodním chrámu, jaký zná. Příběh autor textu zná od knihovnice rožďalovické knihovny Svatavy Krumpholcové.

Dnes už je Vladimír Komárek dávno "na nebesích" a les podle silnice je široce vymýcený. Přesto i dnes stojí za to sem zajet a připomenout si mistrova slova přímo v té krásné přírodní krajině, která tu stále ještě existuje.