Oškobrh si zatím svá tajemství drží. V okolí je černozem nejvyšší kvality, která se málokde nejen u nás ale i v Evropě vyskytuje. Říká se jí úrodná jezerní půda. Přes tisíc let se tato krajina uměle odvodňuje, aby se získala úrodná pole. Přesto až do dnešní doby kolem Labe zbyly slatiny, mokřady zvané černavy, slepé říční meandry a podmáčené lužní lesy. V okolí Oškobrhu byl možná počátek zemědělského osídlení Čech a kopec byl tehdy významný z hlediska obrany obyvatel. V roce 500 n.l. byla oblast na soutoku Labe a Cidliny plná vody a bažin. I dnes jsou až 5 km na sever od Oškobrhu vesnice se jmény Podmoky, Vrbice, Ostrov, Blato, Kouty (na břehu, kde se dál nemohlo jít) a další příznačná jména Okřínek (mísa s vodou).

Později si toto místo pod Oškobrhem zvolili jako dobře vodou chráněné blatné hradiště pro své obytné centrum Slavníkovci. Někdy kolem roku 500, kdy sem přišli a usadili se Slované, nebyla tato krajina nijak pojmenovaná. Vedly tudy ale již obchodní cesty a údajně kopec Oškobrh, tehdy ještě bez jména, byl význačný orientační bod na cestě polabskou rovinou. Pravděpodobně na něm bylo i výhodné tábořiště z hlediska nocování a obrany. Dle sdělení na mapách i v okolí nedalekého rybníku Žehuň jsou základy tří strážních věží které měly za úkol chránit obchodní stezku. Některé obchodní karavany byly údajně během cesty od místních napadeny, tvrdí to Fredegarova kronika.

K Oškobrhu asi zasahovalo jezero, které bylo v místě soutoku Labe a Cidliny. Svědčí pro to prudký jižní svah, kdysi podemílaný vodou. Do okolí se rozkládaly bažiny střídavé intensity podle reliefu povrchu a podle ročního období. Tento výjimečný bod na trase obchodních karavan musel dostat nějaké pojmenování, aby se na něj mohli cizinci místních lidí ptát, zda jdou správně. Místní tomuto místu říkali „voda s kopcem na břehu“. Později, když toto pojmenování potřebovali i místní se zkrátilo na „vo sko brh“. To původní pojmenování si ale cizinec tak přesně nepamatoval, když tomu nerozuměl, ale určitě pochytil začátek „voda“, pak už to neuměl vyslovit přesně. Takováto pojmenování jsou zde běžná i z pozdějších dob. Jak krajinu zde vidím, tak ji pojmenuji. Například Lysá /vršek/ nad Labem, Chlumec nad Cidlinou.

Kolem roku 600, když zde vznikla říše nazývaná v kronice Fredegara Sámova a svedla se zde r. 631 bitva místních s německy mluvícími Franky, bylo nutné dát do latinsky psané kroniky název místa-kopce. Začali správně „Wodas" a "tisburg" už ale popletli. Ptal jsem se germanistů na záměnu d za g. Podle nich je Wod dost neněmecký útvar. Ve velkém slovníku jsou jen dvě takováto německá slova jedno je zkrácenina Wotana a druhé Wodka zatímco útvar Wog je v němčině běžný. Tak asi lze tuto záměnu písmen vysvětlit. Slované pod Sámovým vedením dosáhli u Wogastisburgu svého prvního slavného vítězství ve světových dějinách, jak zaznamenal současník, kronikář Fredegar. Historikové v Čechách, Německ, Polsku, ve Francii atd. dodnes řeší, kde se Vodastisburg- Wogastisburg nalézal. Začátek názvu místa tedy skoro odpovídá tomu, jak ho zde slyšeli Frankové od tamních obyvatel. Na konec přidali slovo burg, jak byli zvyklí si pojmenovávat po svém. Kronika místo blíže neurčuje.

Kopec nad soutokem Labe a Cidliny a okolí jsou pro obrannou bitvu jako stvořené. Obránci se ocitli nahoře v podobné pozici, jako se později husitský hejtman Jan Žižka bránil s bratry a sestrami na hoře Vítkově. Obdobně situace obránců pod kopcem odpovídala shodou okolností tomu, jak umístil své bojovníky Jan Žižka zase pro změnu u Sudoměře. Místo tedy pro obranu bylo evidentně výhodné. V přilehlých zarostlých bažinách a mokřadech se nelze dost dobře bojově zformovat a rychle se ztratí přehled, spojení a velení a nepřítel se pohybem prozradí, zatímco obránce není do poslední chvíle vidět. Byla zde ideální těžko jinde hledaná oblast, když se bitvě nebylo možné vyhnout.

Předpokládá se, že vojsko Franků mělo hlavní sílu v jízdě. Bažiny a močály znamenají pro jízdu nebezpečné a neznámé prostředí, kde se jejich výhody mění na nevýhody. Bitva trvala tři dny. V okolí bylo dost místního obyvatelstva které mělo zájem na porážce nepřítele a asi i na kořisti a tak se do bitvy pravděpodobně postupně zapojilo. Hledáním Wogastisburgu se zabýval i spisovatel Miroslav Ivanov v knížce „Podivuhodné příběhy“ a zde dokládá, že jsou různé varianty názvu místa bitvy v různých opisech původního Fredegarova textu. Název Wogastisburg vyjadřuje německé pojmenování opevněného místa, koncovkou burg. V jiné variantě opisu Fredagarova textu je pojmenování „ad castro Vocastensem“. Slovy „ad castro“/ k nebo u hradu/ je vyjádřeno, že jde o hrad nebo hradiště. Proto opisovač jméno místa, o něž běželo, nechal asi v původním stavu. Potom tehdejší zkomolený latinský, z němčiny převzatý, název hradu-hradiště VOCASTENSEM je velmi zvukomalebně i graficky podobný dnešnímu českému předpokládanému názvu VODASKOPCEM na břehu, Voskobrh, Oškobrh. Neboli pokud se dosud všechny cesty k hledání Wogastisburgu ubírají cestou rozboru tohoto názvu a vedou k domněnkám, že se jednalo o Tuhošť, nebo Úhoštˇ- tugast,ugast, je snad možná i tato úvaha.

Autor: Tomáš Syrovátka