To znamená, že věci nejsou jen nějakou neživou hmotou? Při jejich vzniku jim jejich tvůrci svým uměním, zručností a nápady vdechli duši a s tím i řadu lidských vlastností? Dobrých i špatných, jak už to bývá! Dalo by se dokonce hovořit o trpělivosti, věrnosti, spolehlivosti, odolnosti, ale také o poťouchlosti a tvrdohlavosti, vězte, že dokonce i o mstivosti.
Vezměme si například takovou zvědavost! Zavřete tašku na zip a určitě z ní velice často nějaký kus věci někde vyčuhuje. Kapesníky koukají z kapes, košile stále vylézá z kalhot a rukávy se neustále cpou na světlo při zavírání skříní.
Daleko horší je zmíněná tvrdohlavost. Všichni to dobře známe jaké úsilí musíme vyvinout, když chceme otevřít obyčejnou krabičku s krémem, povolit prasklou žárovku, vytáhnout špunt z lahve.
A takových příkladů by se našlo bezpočet. Krajíc chleba vám najednou vyskočí z ruky a dopadne na koberec, samozřejmě, že namazanou stranou dolů, jak jinak…
K velice oblíbené zábavě našich věciček je hra na schovávanou. Klíče, které jste před chvilkou drželi v ruce, najdete po dlouhém hledání tam, kde jste vůbec nebyli. Propiska se sama od sebe ráda a dovedně prokouše do podšívky saka. Některé věci také rádi utíkají. Mléku při vaření stačí pár vteřin, zabrzděné auto se samo od sebe dá do pohybu, nestačíte zírat. Čepice a klobouky ulétají, hrají si vesele na honěnou a nakonec hladce přistanou v nejbližší kaluži.
A nepomstila se vám někdy nějaká věc? Možná jste se chovali neurvale a barbarsky! Ovšem též platí, že jste vůči ní byli laskaví, ale ona se přesto dokázala rozbít, polámat, přetrhnout a plná vzdoru vysmeknout z ruky. Ale buďme spravedliví, některé věci mají zase vlastnosti celkem vzácné až obdivuhodné. Například umějí být tiše skromné, čekají trpělivě v koutě nebo zásuvce až si jich všimneme. Mají porozumění pro svého majitele a někdy se ani kousek neurazí, když se s nimi praští o zem. Věci však mohou mít i poťouchlost a smysl pro humor. Jistě jste už někdy sáhli do krabičky pro kancelářskou sponku a vytáhli celý chumáč spletených úžasně dohromady. Nikdo je přece nespojoval, a nikdo jiný předtím krabičku neotevřel. Zkuste sponky takhle spojit a uvidíte, že to dá docela práci.
Někteří lidé s věcmi rozmlouvají a navazují blízké vztahy, snaží se s nimi dobře vycházet. Možná, že opravdu mají duši nebo alespoň malou dušičku. Někdo by mohl říci, že některé se tváří oduševněle… Nakonec důkazem toho všeho, je i moje zkušenost. Vězte, že ten starý foťák jsem dodnes nedokázal odnést do odpadu.
Autor: Milan Čejka
