Je zřejmé, že chtějí vyjádřit, že je něco hodně silné nebo intenzivní. Samozřejmě, že se většinou jedná o pozitivní vyjádření nějakého vztahu, stavu nebo situace, tedy ve významu velice, velmi. Vždyť to dobře známe, že užíváme spojení: strašně se mi to líbilo, strašně to na nás způsobilo, mám tě strašně rád, ale také strašně rádi jíme, čas strašně letí. Dalších příkladů by se jistě našlo bezpočet. Vlastně se tak většinou chce vyjádřit radost, štěstí nebo spokojenost. Jindy chceme někoho nebo něco pochválit nebo se snažíme vyjádřit obdiv.

Přitom zmiňované slovo svým významem připomíná negativní záležitosti. Vždyť ve slovním spojení „strašně“ je vlastně ukrytá nějaká hrůza či velké neštěstí. Ale i menší či větší strach je nedílnou součástí našeho myšlení, k radostem patří i obavy z toho, co se stane až radost a nadšení opadnou. Někdy úplně stačí když nás potká nějaký sen, který bychom mohli zařadit mezi strašné nebo hrozné. Někteří odborníci míní, že lidé, kteří taková slovní spojení používají často a dlouhodobě mohou vyjadřovat nespokojenost se svým životem, považují ho za strašně těžký, šíleně náročný.

Snad jen pro zajímavost krátkou odbočkou doplním, že moderátorka a spisovatelka Halina Pawlowská nazvala jednu svoji povídkovou knížku o lásce Strašná nádhera.

A v jižní Americe žije žabka žlutého nebo zeleného zabarvení, která dostala název pralesnička strašná. Ale zpět k tématu. Zmíněné slovo stále častěji zaznívá z rozhlasu a z televize. Některým moderátorům se zabydlelo ve slovníku. Mnohým užíváním zmíněných výrazů se z těchto spojení stávají vyprázdněné pojmy. Nejhorší asi je, že se nám mohou vrýt do paměti a stanou se součástí naší běžné slovní zásoby. Vyslovíme je aniž bychom si tuto skutečnost uvědomili. Měli bychom si dávat pozor a pokud možno se jim vyhýbat, ale z vlastní zkušenosti vím, nebude to jednoduché, spíše strašně těžké.

Autor: Milan Čejka