Výstup na Sněžku jen v trenkách? Chlapi, kteří to dokázali, nic nepodcenili

„Kde je vůle, tam je cesta,“ říká na svém facebookovém profilu Jirka Fallen, který na konci února vylezl na vrchol Sněžky pouze v trenýrkách. To, co se některým jeví jako nebezpečný hazard se životem, byla však důkladně promyšlená akce, na kterou se Jirka se svými kamarády hodně dlouho připravovali. Start byl v Peci pod Sněžkou, cesta na vrchol byla dlouhá 7,84 km a do cíle dorazili za 2:48 hodiny.

Ledový muž v akci:

„Otužování a podobné výkony se staly v průběhu let populárními trendy v zimním období. To často bohužel přiláká mnoho nezkušených, kteří podcení vše od přípravy až po to, že si nevezmou ani teplé oblečení do batohu,“ říká v úvodu Jirka Fallen, který je nadšeným otužilcem, členem Vojenské Policie a také člověkem, který se svými kamarády již potřetí vystoupal na vrchol Sněžky i v mrazivém zimním počasí, a to velmi spoře oblečen.

Na výšlap se však připravoval dlouho a upozorňuje, že to rozhodně není aktivita pro každého, a hlavně nezkušeného člověka.

Výšlap na Sněžku v trenkách

Nápad se zrodil před třemi lety, kdy Jirka přečetl knihu a zhlédl videa od Wima Hofa, Nizozemce, který je podle Wikipedie též známý jako Ledový muž (the Iceman). Věnuje se extrémním sportům, je extrémně odolný proti chladu a v této oblasti je i držitelem několika rekordů.

Dokonalé snímky Měsíce. Brazilec si hraje s kompozicí, jeho fotky obdivuje svět

„Vylézt na Sněžku jen v trenýrkách byl kolektivní nápad. Chodíme každoročně a letos to byl náš třetí výstup do půlky těla, ale zároveň ten nejtěžší. Mě samotného výšlapy tolik nebaví, ale baví mě otužování, překonávání se a také to spojení s přírodou. I proto preferuji na sníh raději trenky,“ říká o svém výstupu Jirka.

Zvládl by to každý?

A to je právě myšlenka, nad kterou je potřeba se velice důkladně zamyslet. Podhodnocení situace a chuť si něco dokázat bez předchozí přípravy je skutečně velkým hazardem. Příprava na výstup začíná už od doby, kdy teplota vody spadne pod 10 stupňů a vše postupně eskaluje až po koupání se v ledu.

„Chodíme ale i na procházky do půl těla a nezbytnou součástí je i dechové cvičení od Wima Hofa. Důležité je ale také připravit hlavu a psychický stav prostřednictvím meditací,“ vysvětluje Jirka.

„Já už vím, čeho je moje tělo schopné, a po každém pochodu jsem bez následků a odnáším si jedině radost a zážitek. Ještě nikdo to od nás zdravotně neodnesl,“ stojí si za svým koníčkem Jirka, který ale zdůrazňuje, že všichni členové skupiny podstoupili stejnou přípravu.

„Mám rád myšlenku, že cesta je cíl, ale celková příprava a nastavení hlavy na výšlap byla pro všechny nezbytně důležitá. Pokud to má na něco poukázat, tak na to, že naše tělo dokáže neuvěřitelné věci, které mnozí už pokládají za bláznovství,“ dodává.

Nepochopení a kritika

Jirka svůj výšlap s nadšením sdílel i ve facebookové skupině Otužilci, kde následně obdržel obrovskou podporu a uznání, ale rovněž si vyslechl kritiku a setkal se i s nepochopením.

Například Petr F. napsal: „Sorry, ale myslím si, že tohle machrování nemá s myšlenkou otužování nic společného. Otužilce obdivuji, ale tohle mi přijde jako zbytečnost, která se bohužel stává trendem a nevidím na tom nic normálního. Zkuste se zeptat členů HZS co si o tom myslí. Nejeden otužilec už skončil v jejich péči, protože každý si opravdu nemůže vzít kraťasy a do půl těla jít na Sněžku.“

Oprava střechy na Antarktidě: Je to jako brigáda na paneláku s výhledem na kry

To ovšem nemění nic na tom, že si za svůj výkon vysloužili i ohromné množství podpůrných komentářů. Blanka M. napsala: „Pecka. Doufám, že záchranáři neměli moc práce se zachraňováním lidí, kteří vás potkali a málem dostali infarkt.“

Kateřina G. rovněž sdílela své nadšení: „Borci!!! Tohle chci jednou taky dokázat!“

Skupinky se zastal i Jiří E.: „Proč machrování? Dva borci si udělali jednu vrcholovku a podle mě to dali právě proto, že měli přípravu. Něco takového není pro každého, stejně jako lezení na 8 tisíc metrů vysoké hory.“

Koníček, který není pro každého

Jirka by situaci nikdy nepodcenil a varuje i před tím, že jít to zkusit jen pro to, aby si někdo něco dokázal bez předchozí přípravy, je samozřejmě velké riziko. Podotýká, že nikdy neporušuje pravidla chování na horách a vždy je vybaven pro případ, že by se cestou něco zvrtlo.

„Na samotný výšlap máme v batohu vždy připravené teplé oblečení a energetické suplementy pro případ nouze. Vždy chodíme jen po vyznačených cestách,“ říká Jirka.

Počasí skupince úplně nepřálo, teplota byla standardně jako každý rok kolem 10 stupňů pod nulou, foukal silný vítr a hodně sněžilo. „Na předloktí se nám na chlupech začal vytvářet led. Po dosažení cíle jsme si chtěli udělat fotku na památku, ale bohužel kvůli počasí jsme ji museli pořídit pod přístřeškem, kde jsme se následně oblekli do teplého a dali si připravený čaj,“ popisuje chování v cíli, kde mohlo být v té době kolem 10 dalších lidí.

„Pár desítek lidí jsme potkali i cestou, chtěli se s námi fotit a podporovali nás,“ doplňuje. Turisté však nebyli jediní, kteří jim při výšlapu fandili. „Členy HZS, kteří nám vyjádřili podporu, jsme potkali asi 100 metrů před vrcholem,“ říká s úsměvem Jirka, který je jakožto člen Vojenské Policie povinen udržovat se v dobré fyzické kondici a rád se věnuje zdravému životnímu stylu a seberozvoji.

Varování Horské služby

Bez dostatečné přípravy se však jedná o obrovský hazard se zdravým svým i všech, kteří se následně podílí na případné záchraně. Proto členové Horské služby opakovaně varují před nebezpečím pohybu na horách s nedostatečným vybavením a neznalostí bezpečného pohybu v horách.

Roman má vzácnou formu rakoviny. Bouli na ruce u něj lékaři podcenili

„Znovu a znovu, přes naše častá a důrazná varování, se do pohoří vydávají lidé v oblečení, které je vhodné maximálně k návštěvě obchodního centra. Neuvědomují si, že ani Horská služba nedokáže být u jejich problému okamžitě a záchrana je často časově náročná a transport obtížný,“ varoval v tiskové zprávě náčelník Beskydské HS Radan Jaškovský.