Oslavy jsou za vámi. Jaké nyní máte pocity, pár dní po zisku titulu?

Cítím hrdost. Povedlo se naplnit úkol, který jsem dostal. Když jsem se téměř přesně před rokem poprvé sešel s generálním manažerem Ondřejem Šimečkem, nastavili jsme si cíl přivést titul zpět do Nymburka. A to se povedlo. K tomu jsme přidali i dobrou cestu Evropou, takže věřím, že jsme odvedli kvalitní práci. Hlavní zásluhu na tom ale mají hráči. Já jim dal vizi a ideu, jak bych chtěl, aby můj tým hrál. Ale bylo na nich, aby to přenesli na hřiště a aby byl ten systém úspěšný. A to, že jsme získali titul a uspěli v Evropě, je zásluhou toho, že se plně oddali tomu, co jsme se snažili hrát.

Bylo cítit, že frustrace z toho, že zápasy nejdou podle představ, byla největší slabinou týmu. Dá se ale říci, že v play off se s tím naučil tým pracovat a zvládal i zápasy, kdy se mu herně tolik nedařilo a skóre bylo vyrovnané jako třeba v prvním a čtvrtém finále?

V prvním finálovém zápase se projevilo, že hráči s takovými zápasy neměli zkušenosti. A je něco jiného, když poprvé hrajete finále za Ústí a málokdo čeká, že vyhrajete, nebo když to poprvé zažíváte v Nymburce, kde naopak všichni čekají, že uspějete. Ale bylo důležité, že tým podrželi ti zkušenější a našel se způsob, jak ten zápas vyhrát. Nezvládlo se jen třetí finále, kdy jsme nebyli schopni hrát s potřebnou intenzitou, abychom mohli soupeřit s protivníkem, který zahrál opravdu skvěle. Občas to není jen o vás, ale i o soupeři. A Ústí odvedlo opravdu dobrou práci tuto sezonu a zasloužilo si být ve finále.

Dlouho se nedařilo přitáhnout lidi na zápasy, ale v závěru už chodila plná hala a na poslední zápas se dokonce poprvé v historii povedlo vyprodat halu ještě den před zápasem. Jak jste si užil atmosféru v pátém finále?

Bylo to extrémně příjemné. Lidé si užívali basketbal, který jsme hráli. Prvních třicet minut to byl basketbal velmi vysoké úrovně. A právě fanoušci nás k tomu dotlačili. Bylo by hezké, mít takovou atmosféru na každém zápase. Věřím, že tento tým by si to zasloužil. Ale bylo hezké, že na konci ta euforie byla a hráči si to mohli s fanoušky užít za celou tu práci, kterou tu odvedli. Byl to od fanoušků hezký způsob, jak hráčům poděkovat. Opravdu nám pomohli ten zápas vyhrát.

Byl některý z hráčů, který vás překvapil svým vývojem, že jste od něj tolik na začátku sezony nečekal?

Řeknu Luboše Kováře, který během sezony nehrál svůj nejlepší basketbal a trápil se s rolí a pozicí, kterou jsem po něm chtěl a s úkoly, které jsem mu dával. Nebylo to pro něj snadné. Ale v nejdůležitějším zápase sezony měl velký podíl na vítězství. A za to jsem byl opravdu rád. A zmínit musím i Jakuba Tůmu, který si výkony v průběhu sezony zasloužil mnohem větší roli a v play off udělal velký krok dopředu. Nakonec z něj byl rozdílový hráč, zvláště když jsme ve finále postrádali Ondru Sehnala.

Tu poslední výhru jste při oslavách v kabině dojemně věnoval svému předchůdci a nyní svému asistentovi Ladislavu Sokolovskému, který loni s týmem titul nezískal. Co vás k tomu vedlo?

Jako trenér moc dobře vím, jak těžké je vyrovnávat se s tlakem a jak je důležité pomáhat ostatním se s tlakem vyrovnávat. Ale mohu si jen domýšlet, jaké pocity prožíval, když se jako trenér ujal týmu, který se trápil, a nakonec se to nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce. Zvláště pro něj to muselo být těžké, když je s klubem tak extrémně spjatý. Muselo to být bolestivé. Přesto dokázal přijmout jinou roli a pomáhat mi. A byl pro mě velkou oporou. Velmi mě podporoval a stál na mé straně. A tímto gestem jsem mu za to chtěl poděkovat. Velkou oporou pro mě byl i kondiční trenér Ričardas Reimaris, který má dovednosti, že by klidně mohl okamžitě jít do euroligového klubu, ale my máme štěstí, že jemu i jeho rodině se v Česku líbí a zůstává s námi.

Fanoušky teď po titulu nejvíce zajímá další sezona. Tak co můžete říci k budoucnosti Nymburka?

Moc se těším, že budeme moci ještě více rozvinout to, co jsme v této sezoně začali. Teď se budeme soustředit na to, abychom doplnili kádr tak, aby ještě více odpovídal stylu, který chceme hrát a mohli jsme naplno rozvinout plný potenciál naší vize a systému. Doufejme, že to povede k další vítězné sezoně. Soustředím se na to, aby všechno bylo ještě lepší, pak by výsledky měly být jen zaslouženým vyústěním.

Dá se tedy čekat, že když základ týmu už bude znát systém, že to pomůže posunout výkonnost týmu ještě na vyšší úroveň?

Doufám v to. Hráči rozumí systému a akceptovali ho. Teď je třeba ještě udělat malý krok, který by měl být klíčovou změnou. A to, aby jen nenásledovali systém, ale zcela ho přijali. To by jim mělo dodat ještě větší sílu. Pak budou oni ti, kdo budou v tom systému tlačit ostatní, pro které to bude nové. Máme tu hráče, kteří jsou toho schopni a kteří mají pro to dostatek ambicí, aby se povedlo otevřít plný potenciál naší hry. Basketbal je o hráčích, oni hrají zápasy. Jako trenér můžete mít vizi a přesvědčovat o ní ostatní lidi, ale hráči tomu musí uvěřit, musí se tomu oddat a přenést to na hřiště.

David Šváb