„Martin, Franta a Filip jsou jedni z nejtalentovanějších hráčů akademie a hlavně jsou to kluci z blízkého okolí,“ okomentoval výběr šéftrenér Akademie Jan Košař. Byla to zvláštní skupina. Na jedné straně osm bývalých nebo současných reprezentantů České republiky, z toho polovina a z nich vybojovala na mistrovství světa šesté místo a k nim mladíci. „Zpočátku brali kluci nabídku rozpačitě, asi měli trochu obavy se poměřovat s těmi nejlepšími, ale nakonec byli rádi, že mohli trénovat s těmi nejlepšími v zemi,“ vysledoval Košař během desítky tréninků svých svěřenců s muži.

Pro kluky z akademie to byla vysoká škola basketbalu, která se s mládežnickým basketbalem dá srovnávat jen těžko. „Nejmarkantnější rozdíl je v tempu. Všechno se hraje mnohem, mnohem rychleji, hra je pestřejší,“ všiml si Filip Kábrt. Martin Studnický, ročník 2004, který v zápasech kadetů často ční jako televizní vysílač mezi spoluhráči i protihráči, byl najednou postavený na roveň. „Já jsem přece jen ze zápasů Akademie zvyklý hrát proti výrazně menším hráčům. Souboje s Petrem Bendou nebo Martinem Křížem či Peterkou byly opravdu náročné,“ zaujalo více než dvoumetrového pivota Studnického. František Rylich, který jako jediný z trojlístku už má z této sezony zkušenosti s tréninkem A týmu a také má odehráno patnáct minut v NBL, si všiml dalšího rozdílu oproti mládežnickému basketbalu: „Rozdílná je intenzita, kterou do všeho hráči dávají. Také se více využívá fyzický potenciál hráčů. Basketbal je o hodně bohatší z hlediska různých druhů zakončení a pozic na střelbu.“

Přestože je výkonnostní rozdíl zatím obrovský, reprezentanti si „na nic nehráli“. Byli možná na své mladší spoluhráče mírnější, ale v obraně jim nic zadarmo nenechali. „Možná proti nám nehrají s tou největší intenzitou, ale rozhodně nechtějí nic podcenit a nemohu říct, že by nás nechali nějak jednoduše se prosazovat,“ usmíval se Martin Studnický, kterému se povedlo během tréninku i zasmečovat.

Mladíci absolvovali s A týmem i přípravu v posilovně s kondičním trenérem Reimarisem. Pro Filipa Kábrta, který v posilovně tráví hodně času, nebyla tato část tak náročná. „Zase tak velká změna to nebyla,“ mávl rukou a doplnil: „Myslím, že jsem se neztratil, i když cvičení byla v rychlejším tempu.“ Na jinou odlišnost upozornil Martin Studnický: „Rozdíl byl v hmotnosti závaží. Asi bych nedal to, co zvednou reprezentanti.“ Spokojený byl i Fanda Rylich: „Velké odlišnosti z hlediska jednotlivých cviků jsem nenašel. I to mě utvrdilo v tom, že to v akademii děláme dobře.“

Kromě basketbalových dovedností okoukaných od reprezentantů, mohli hráči Akademie získat nové impulzy od hlavního kouče Orena Amiela. „Od trenéra Amiela jsme dostávali náměty, jak svou hru vylepšit,“ potvrdil Rylich, že Akademici nebyli jen sparingpartnery. A komunikace v angličtině? „S tím nemám žádný problém, zvlášť když se jedná o basketbalovou angličtinu. Jsou to pojmy, se kterými se setkávám už delší dobu,“ řekl František Rylich.

Kromě tréninků si nakonec poslední květnový pátek zahráli všichni hráči z akademie s reprezentanty společně i rozlučkový zápas před několika desítkami diváků. Každý z nich se zapsal do listiny střelců a mohli tak vygradovat svoji třítýdenní přípravu. Hned od dalšího týdne se už zase všichni tři zapojili do přípravy juniorů na další sezonu 2020 - 2021. „Potěšilo by mě, kdybych se mohl i v příští sezoně zapojit nejen do přípravy A týmu mužů,“ věří František Rylich v další krůčky své dobře nastartované kariéry.

Rozhovory se všemi mladými hráči Akademie najdete na webových stránkách klubu www.nymburk.basketball v sekci MLÁDEŽ. 

Tomáš Laš