„Petra znám tři roky a musím říct, že je to neskutečný dříč, Pan hráč, který je na sebe přísný, vždy připravenýa je radost být jeho trenérem,“ ocenil služby Petra Bendy jeho aktuální kouč Saša Sekulič, který na olympiádě ve slovinské reprezentaci velel i hvězdnému Dončičovi.

Před touto sezonou skončil kolínský David Machač a veteránské žezlo Kooperativa NBL přebral Petr Benda. „Moje představa veterána je domov důchodců, berličky nebo chodítko. A do toho mám snad ještě daleko,“ rozohnil se naoko Benda a chvilku přemýšlel, kdy mu někdo poprvé řekl, že je veterán. „Myslím, že první nálepku jsem dostal ve třiatřiceti. Ze začátku jsem se nad tím pozastavoval, teď už to neřeším.“

Jak může někdo jednadvacet let vydržet na tak vysoké úrovni? „Snažím se tělu vracet to, co si od něj beru. Na každý večer mám připravenou protahovací sestavu, bez které bych nemohl jít spát,“ má jasno. Jenže Petr je svědomitý ve stravě, v regeneraci i v životním stylu. Nic nevypustí. Když jsou v klubu dobrovolné tréninky, na Petra při nich téměř vždy narazíte: „Pro mě je opravdu důležité nevypadnout z rytmu. Vždyť já jsem skoro naštvaný, když mám den a půl volna. Dobrovolné tréninky mi dodávají sebevědomí. Hodně se střílí a já potřebuji mít míč v ruce. Když mám hodně nastříleno, mám lepší pocit na hřišti.“

Počty vystřelených hodů za Bendovu kariéru jdou do stovek tisíců.

V tom, jak dlouho bude ještě hrát, má jasno: „Do té doby, dokud mě to bude bavit a dokud dokážu týmu něco pozitivního přinést.“

Když Petra sledujete během střídání, nikdy ho nevidíte, že by na palubovku jen přišel, vždycky na ní přiběhne a stejně v tempu i odchází: „Asi to bude tím, že nejprve se na hřiště těším, a pak se zase těším na lavičku, protože už nemůžu.“

Veteránské soutěž v basketbalu se hrají od 35 let. Mohou se tedy veteránské reprezentace na Petra těšit? „Pravděpodobně ne. Existují i jiné sporty, ve kterých jsem dobrý a které jsou krásné,“ říká nyní matador českého basketbalu Petr Benda.