Dosud jen jednou se povedlo získat titul bez jediné porážky. Je to cíl pro tuto sezonu?

Jako profesionál na to takto nekoukám. Pro někoho to může být důležité, ale pro nás je hlavní nastoupit do každého utkání připravení. Teď startuje play off a my se všichni soustředíme jen na to pokusit se opět získat titul. Já si pak rozhodně nebudu pamatovat, jestli jsme na něj dosáhli bez jediné porážky, nebo s nějakou prohrou. Nejdůležitější je získat titul.

Oproti předchozím sezonám se zdá velký rozdíl v tom, že klíčovou roli hrají čeští hráči jako Vojtěch Hruban a Jaromír Bohačík a ne cizinci jako dříve Maurice Whitfield, Tre Simmons, Chasson Randle nebo Howard Sant-Roos. Souhlasíte?

Každá sezona je jedinečná a nebylo by fér je porovnávat. Čeští hráči byli a vždy budou jádrem týmu a nejdůležitější součástí klubu. Není to jen o Vojtovi Hrubanovi a Jaromíru Bohačíkovi ale o všech Češích. Přínos některých není vidět ve statistikách. Někteří přinášejí vůdcovství a další hodnoty, které nejsou tolik vidět, ale jsou stejně důležité. Čeští hráči jsou pro klub to hlavní, a proto neustále hledáme mladé české hráče, kteří pro nás mohou být dobrým doplněním. Nejde jen o jejich schopnosti, ale i o jejich osobnost a ambice. Já jsem ale také rád za to, jak se čeští hráči vyvíjejí. Většina kluků přišla zvenku a vyvinuli se z toho, co jim zdejší systém nabízí, v hráče vysoké úrovně. Český basketbal musí být na tyto kluky pyšný, protože většina z nich jsou nyní oporami národního týmu. Když se vrátím na začátek, Češi jsou jádrem tohoto týmu a vždy to tak bude.

Pro mnoho fanoušků byl velkým zklamáním brzký konec v Lize mistrů. Jak tohle zpětně hodnotíte?

Jak řekl Churchill, úspěch je schopnost jít od nezdaru k nezdaru bez ztráty nadšení. A já se vždy snažím na všechno dívat objektivně, prakticky a situace analyzovat. My jsme ti, kdo byl nejvíce zklamaný z vyřazení z Ligy mistrů. Tento tým si výbornými výkony v minulých letech zvedl laťku očekávání a teď se s tím snažíme vypořádat. Mám tu k dispozici realizační tým, který je snem každého trenéra. Saša (Aleksander Sekulič) přináší optimismus, klid a je mou protiváhou. A to nemluvím o jeho znalostech, které jsou obrovské. Rička (Ricardas Reimaris) zas přináší litevskou mentalitu, profesionalismus na nejvyšší úrovni a oddanost za jakýchkoli okolností. Hodně mi pomohli dostat se přes to těžké období. Skupinu jsme měli hodně silnou, ale i tak jsme si mohli vést lépe. Bylo tam ale hodně nečekaných okolností jako zranění, změny hráčů. Do prvního utkání ve Francii jsme šli jen s jedním cizincem, Kendallem Smithem, který hrál poprvé v Evropě. Pak jsme hráli doma s Aténami zápas, který jsme měli dvakrát vyhraný, ale nakonec jsme prohráli po prodloužení. Začalo se to nabalovat jako sněhová koule a bylo těžké ji zastavit. Sport není matematika. Jedna plus jedna ti občas ve sportu nedá dvojku. Mentální stránka byla hodně těžká, zvláště po té předchozí sezoně, kdy se nám v Lize mistrů hodně dařilo. Sami jsme si tak vytvořili vlastní očekávání a byli jsme tak nejvíce zklamaní. Ale to je součást procesu a musíme se posunout dál.

Bylo těžké se přes to zklamání přenést a začít se plně soustředit na českou ligu?

Naše motto je: žádná sebelítost. Nesmíme se litovat. My jsme profesionálové. Ať už jde o hráče, realizační tým, týmového manažera, fyzioterapeuta, kohokoli, kdo je kolem týmu. Je snadné dělat ze sebe oběť, ale to my nechceme. Základ týmu, co se týká osobností hráčů, je úžasný. Mají velkou schopnost vyrovnat se s výzvami, brát na sebe odpovědnost. A to nám pomohlo vyrovnat se s těžkými časy a posunout se dál. Mám k hráčům velký respekt za to, jak to zvládli. A jak už jsem řekl, i k mému realizačnímu týmu především k Sašovi a Ričkovi.

Jak často se dostanete do Izraele a stýská se vám po vlasti?

Jezdíme domů v létě, během července a srpna. Také na Vánoce. Když jsou teď děti velké, tak je manželka asi vezme domů i během jarních prázdnin. Jestli mi něco schází z Izraele, tak je to má rodina. Pro naší kulturu je velmi důležité, aby rodina držela vždy pohromadě. Také mi chybí izraelské jídlo, které je úžasné a odlišné od toho místního. Během léta konečně máme zpět všechny ty chutě a koření, aby manželka mohla vařit izraelská jídla.

Jaká izraelská jídla máte nejraději?

Falafel, hummus, naše kuchyně je hodně odlišná od české. Máme tam hodně koření a vždy hodně velká jídla a více pokrmů. Naše chůva s námi už byla několikrát v Izraeli a byla vždy v šoku z množství jídla, když se celá rodina sejde pohromadě. Jídlo je důležitá součást izraelské kultury.

A našel jste v Česku místo, kde vaří dobrý falafel a hummus?

Je v Praze několik míst, kde vaří Izraelci a snaží se tu vařit izraelská jídla, ale není to originál. Není to to samé.

David Šváb