Luboš Kovář přišel do Nymburka v roce 2016 z Lokomotivy Plzeň a hned se stal lídrem mládežnických týmů. S kadety U17 vyhrál titul a s juniory skončil na Mistrovství České republiky čtvrtý. V obou družstvech odehrál průměrně 28 minut. Kromě toho ještě pomohl B týmu v první lize. O rok později přestoupil do Svitav, ale stále se vracel do Nymburka k týmu U19 (stříbro na MČR) a do B týmu. O další rok později už měl ve Svitavách významnou roli, proto za B tým Nymburka nastoupil ve čtyřech zápasech a za juniory ve třinácti. Podobné to bylo i v sezoně minulé, kdy kromě NBL ve Svitavách odehrál devět utkání v první lize za Basketbal Polabí.

Považujete hrát v Nymburce za prestižní záležitost srovnatelnou třeba se zahraničním angažmá?

Určitě ano. V Nymburce se může hráč konfrontovat s nejvyšší úrovní českého basketbalu. Proto jsem velice rád za tuhle příležitost. Ve výčtu pozitiv stojí kromě kvalitního tréninku i možnost nakouknout do Basketball Champions League.

Rozdíl mezi přípravou před angažmá ve Svitavách a Nymburce?

Ve Svitavách byla příprava zcela jiná, protože pokaždé jsem před týmovou přípravou vždy absolvoval reprezentační srazy a nakonec Mistrovství Evropy. Tréninky s reprezentačním výběrem mě vždy dobře připravily. V letošní sezoně to bylo hlavně o individuální přípravě.

Jak dlouho se připravujete individuálně?

To je tak dlouho, že si ani nepamatuji (smích). Pokud bych do toho počítal i období koronakrize, tak opravdu dlouho. Přímo tady v Nymburce jsem se začal intenzivně připravovat asi tak před měsícem.

Myslíte si, že váš tříletý pobyt ve Svitavách byl plánovaný už na začátku vašeho odchodu z Akademie?

Nebylo to připraveno tak, že po třech letech se vrátím bez ohledu na další podmínky. Upřímně jsem nečekal, že se už po třech letech vrátím zpět. Tři roky ve Svitavách mi daly hodně a věřím, že mě připravily natolik, abych zde byl schopný podávat co nejlepší výkony.

V čem vám pomohlo působení ve Svitavách pro angažmá v Nymburce?

Měl jsem štěstí od samého začátku, že jsem hrál a neseděl na lavičce. To je pro každého hráče hodně důležité, sledováním zápasů i při kvalitním tréninku nikoho tolik neposune. V minulých třech letech jsem získal nějaké ty zkušenosti a hlavně sebevědomí.

Do jaké míry vás ovlivnil Covid?

Určitě negativně. Bavilo mě to možná tak první týden, protože bylo volno (smích), ale pak už jsem to nemohl vydržet a těšil jsem se, až budu moc jít opět do haly. Chodil jsem sice neustále na hřiště ven si střílet a trénovat, ale to není ono.

Patříte k těm hráčům, kteří považují období úvodní přípravy za utrpení?

Je to tak půl napůl. Neřekl bych úplně utrpení, ale všichni se vždy hrozně těší na první přípravný zápas, a já nejsem jiný. Příprava v tomto období je náročná a zápas je určitá forma odměny.

Už jste musel něco změnit z hlediska toho, že jste se přemístil do Nymburka?

Ano, přechodnou adresu a halu, ve které trénuji (smích). Jinak se na mém přístupu nic nezměnilo. Bez ohledu na to, za které barvy nastupuji, snažím se dávat do tréninku a celkově do přípravy maximum. Vím, že jen toto mě může posouvat ještě dál. Díky tomu, že teď s námi trénují kluci z Akademie, se kterými jsem se v Nymburce potkával často, je to příjemnější. 

Tomáš Laš