Po standardní proceduře, jako je podpis originálu smlouvy, seznamu pokut, předání programu zápasů, karty pro mobilní telefon a dalších užitečných informací, zbyla chvíle času na první povídání s novou posilou. Tou asi nejpřekvapivější informací bylo, že Mike studoval na jedné universitě s kolínským hráčem Stanislavem Zuzákem a dokonce spolu bydleli.

Miku, proč jste se rozhodl odejít z Vladivostoku?
Odešel jsem, protože jsem měl mnohem lepší nabídku tady v České republice. Viděl jsem, že Nymburk hraje Eurocup a VTB ligu. S Vladivostokem jsme hráli pouze ruskou ligu, bylo to pak těžké pořád jen trénovat a mít jen jeden zápas týdně. Tady je v podstatě program jako v NBA. Oba týmy se dohodly na try-outu a já jsem velmi rád, že teď můžu být v Nymburce.

Která soutěž je pro vás lepší? VTB liga nebo Eurocup?
Rozhodně obě. Zatím jsem měl možnost se účastnit EuroChallenge když jsem hrál ve Švýcarsku, což pro mě byla v Evropě největší zkušenost, takže jsem nadšený, že si budu moct zahrát v těchto dvou ligách a potkat se tak s nejlepšími týmy v Evropy.

Všichni víme, že rád a skvěle střílíte. Co máte radši, střílet nebo bránit?
O mně se ví, že jsem dobrý střelec, rád dávám body, ale vím, že je to obrana, která vyhrává zápasy a snažím se odvést maximum i v této činnosti. Žádný trenér nechce mít v týmu hráče, který sice dává body, ale fláká obranu. Já chci být platný ve všech směrech, střílet, přihrávat i dobře bránit. Zkrátka být dobrý týmový hráč.

Vyzkoušel jste hrát v mnoha rozdílných zemích. V D-league v USA, na Nové Zélandu, Dominikánské republice, v Rusku a v Evropě. Mohl byste porovnat, jaký basketbal se kde hraje?
Rozhodně nejtěžší a nejvyrovnanější basketbal je v Evropě. V Rusku to byla nejtěžší liga v Evropě, v jaké jsem zatím hrál. Na Novém Zélandu a v Dominikánské republice to je mnohem nižší úroveň. Na Zélandu je sezona jen nějaké tři, čtyři měsíce. Byla to moje úplně první destinace, kam jsem zamířil. Neměl jsem jiné nabídky, chtěl jsem hrát a ozvali se mi odtud, tak jsem to vzal.

Na stránkách Vladivostoku píší, že jste odešel, protože jste chtěl hrát více zápasů. Je to pravda?
Ano, je. Chtěl jsem hrát každý zápas proti silnému soupeři. V Rusku to bylo těžké v tom, že jsme hráli jeden zápas za týden, měli jsme mladý tým a hodně se trénovalo. Myslím v tom smyslu, že to bylo více učení, než jsem chtěl. Je mi 29, vím jak hrát pick and roll, jaké jsou systémy obrany a hrací systémy. Toho na mě bylo moc. Ale jsem rád za všechny zkušenosti, tedy i že jsem týmu mohl první půlku sezony pomoci a že mi dovolili odejít.

Teď jste v Nymburce, kde se hodně cestuje na zápasy. Nevadí vám to?
Vůbec, jsem na to zvyklý. V D-league jsme měli podobný program, tři někdy i čtyři zápasy za týden. Hodně jsme létali, jezdili dlouhé trasy autobusem. Jsem na to zvyklý a baví mě to víc, než jen být na jednom místě a pořád dokola trénovat. Takže jsem spokojený.

Radši létáte, nebo jezdíte autobusem?
Záleží na tom, jak dlouho musíme cestovat. Ve Švýcarsku jsme jen jezdili autobusem. Ale já mám rád létání, někteří lidé se bojí, ale já to mám rád, dobře se mi tam spí (smích).

Když jste hrál v Luganu, tým měl ve znaku tygra. V Nymburce je to lev. Co je lepší?
Jasně, že lev. Král džungle (smích). Doufám, že to tak bude i na hřišti.

Vaše přezdívka je Money Mike. Jak to vzniklo?
Vzniklo to, když jsem hrál v Los Angeles Drew-league, kterou jsem hrál přes léto, když jsem se vracel domů. Lidé říkali, že hraji trochu jako Kobe Bryant. Hodně jsem střílel a trefoval se. Vždy když jsem vystřelil, lidé říkali „money" a začali mi tak říkat Money Mike. Pokaždé když někam přijdu, neříkají mi jménem, ale znají mě jako „Money" Mike.

Jste v Nymburce na try-out na jeden měsíc. Co chcete udělat pro to, abyste tu mohl zůstat do konce sezony?
Chci tvrdě pracovat, ukázat to nejlepší, co umím. Rád zůstávám ještě po tréninku a střílím navíc. Chci ukázat trenérovi, že tu opravdu chci být, tvrdě makat a pokud to takto půjde, myslím, že by neměl být problém.

Říkal jste, že vás trénování nebavilo, v Nymburce moc času na trénink není. Jak se potom naučit vše, co je potřeba?
Není to tak, že bych nerad trénoval. V Rusku to ale bylo těžké v tom, že jsme trénovali třeba čtrnáct dní v kuse a pak měli jeden zápas. To je hrozně vyčerpávající. Tady to je jinak. Je tu trénink před zápasem, pak možná volný den, tréninky před dalším zápasem, zápas. Je to jiné a lepší, když má tým program jako tady.

Co je nejdůležitější pro to, abyste tu zůstal?
Vítězství. Pokud budeme vyhrávat a já budu hrát dobře, tak to půjde. Přišel jsem do týmu, který má hotové a zkušené hráče, do týmu, který má úspěchy a vyhrává. Já se do něj musím zapojit, přidat se k týmové chemii a nic nepokazit. Budu dělat přesně to, co po mě bude trenér chtít. Pokud bude chtít, abych bránil, nebo přihrával, tak to budu dělat. Jsem tu hlavně proto, abych pomohl týmu.

Jste v Evropě už třetí rok. Víte něco o České republice?
Zatím bohužel moc ne. V Kalifornii jsem chodil dva  roky do školy se Standou Zuzákem. Moc jsme o ČR nemluvili. Pamatuji se, že mi vyprávěl hlavě o párty, jaké tu máte (smích). Ale těším se, až to tu budu poznávat, chci se podívat kolem, hlavně až přijede moje přítelkyně, tak se budeme chtít určitě pořádně porozhlédnout.

A co jazyk? Učíte se rád rozdílné jazyky?
Ano rád, ale nevím, jak jednoduché bude učit se česky. Díky mé přítelkyni umím italsky, pak španělsky, protože v Kalifornii je hodně Mexičanů, můj nejlepší kamarád je Mexičan. Rusky umím pouze „ahoj", „dobré ráno" a „naschle", to je celé.

Už jste se naučil něco česky?
Zatím jsem slyšel jen čau (smích). Ale věřím, že rychle pochytím i jiná slova.

TOMÁŠ LAŠ