„Jsem stále plný emocí. Na konci čtvrté čtvrtiny jsem minul dvě šestky na výhru. Předtím jsem ještě nefauloval, když mi to trenér říkal, a soupeř srovnal trojkou. Já si to v tu chvíli neuvědomil, že za vedení o tři je tohle chytrá věc. Pořád jsem si ale říkal, že ještě máme prodloužení a pak jsem se dokázal nějak vykoupit za své chyby,“ řekl sebekriticky Hankins.

Jak jste se vůbec k basketbalu dostal?
Na střední škole jsem plaval a hrál basketbal a musel jsem si vybrat, abych mohl dostat stipendium na vysoké škole. Basketbal mě hodně bavil, pořád jsem rostl, zlepšoval se, tak jsem se rozhodl pro basketbal. Zamiloval jsem se do tohoto sportu a tvrdě jsem na sobě pracoval.

Pocházíte z malého města na pobřeží jezera Michigan. Co byste o svém domově řekl?
Charlevoix je opravdu malé město. Tři tisíce lidí, ale během léta to naroste i na dvacet tisíc lidí, protože je to oblíbená destinace na dovolenou. Máme tam pláže, jsou tam různé festivaly. Přes léto je tam opravdu krásně, ale přes zimu zas opravdu velká zima.

Jezero Michigan je skoro jako moře, že?
Ano. Je opravdu obrovské. Není vidět na druhou stranu. A je zábavné jezdit po pobřeží a prozkoumávat ho. Je tam krásně čistá voda.

Vaše rodina je založená sportovně?
Většina rodiny ano. Rodiče a sestra sice nikdy nic na vysoké úrovni nehráli, ale všichni včetně sestřenek a bratranců rádi sportujeme. Hrajeme americký fotbal, basketbal, pak se na sport díváme v televizi a fandíme.

A kdy jste zjistil, že se budeš basketbalem živit?
Ve druháku na univerzitě jsem se stal hvězdou týmu a opravdu mi to šlo. Vyhrávali jsme a já si řekl, že mohu hrát basketbal profesionálně, když na sobě budu dál makat.

Takže na Ferris State jste byl za hvězdu školy?
Dá se to tak říct. Byl jsem zvolen nejlepším hráčem roku v NCAA 2. Ale to přišlo s tím, že náš tým byl úspěšný. Mě to dostalo na výsluní a dostávalo se mi hodně pozornosti. Roky na Ferris State jsem si hodně užil. Ale nemyslím si, že současní studenti mě tam znají. Přece jen to nebyla škola, která by byla na sport tak založená jako moje druhá univerzita Xavier. Lidé, co tam tehdy se mnou chodili, mě asi znají, ale kdybych se tam teď vrátil, tak si nemyslím, že by mě mnoho lidí poznalo.

Univerzita ale není jen o basketbalu, co jste studoval?
Na Ferris State jsem si udělal bakalářský titul z biologie a životního prostředí. Mám hrozně rád zvířata a rostliny. A na Xavieru jsem si dodělal magistra z obchodování a administrativy. Basketbal je skvělý, ale není na celý život, takže musím být připravený i na život po basketbale. A doufám, že s dvěma tituly a z toho jedním z byznysu, se mi pak bude do nesportovního života lépe vstupovat.

Basketbal, biologie, byznys. To k sobě úplně neladí. Máte tedy nějaké konkrétní plány, co chcete dělat po kariéře?
Mám hodně nápadů. Chci dělat to, co mám rád. Takže dělat se zvířaty. Mám třeba hodně rád žraloky, tak uvažuji o tom, že bych bral lidi potápět se se žraloky. Nebo vést třeba safari. Také mám hodně rád koně, tak si třeba pořídím ranč. Uvidíme, až to bude aktuální.

Říkáte, že máte rád žraloky. Slyšel jsem, že dokonce uvažujete, že byste se jedním nechal dobrovolně kousnout. To je pravda?
Jo. Nějakým malým a přes kroužkový oblek na předloktí. Jen abych měl zuby vidět na ruce. Místo tetování. Bylo by cool chlubit se, že mě kousl žralok. Ale uvidíme.

Zatím jste v Čechách dva měsíce. Je to pro vás velká změna?
To rozhodně. Ale hodně lidí mi pomohlo si zvyknout tím, že ke mně byli otevření, radili mi, brali mě sebou na jídlo a kávu. Samozřejmě není snadné nevidět se s rodinou, ale už si pomalu zvykám. Je to velké dobrodružství. Evropu jsem dosud viděl jen v televizi, ve filmech a seriálech, kde se objevují malé vesničky, katedrály, zámky a je skvělé, že teď mám možnost to všechno vidět naživo jako třeba Pražský hrad.

A co čeština?
Je to hodně zvláštní jazyk, ale snažím se naučit alespoň základy. Umím zatím počítat, zdravit, děkovat a pak pár frází. Jako třeba: ty si velký, ty si hezká (Zach vyslovuje v češtině, pozn. redakce).

Jaký je váš dosavadní dojem ze spoluhráčů?
Všichni mají skvělé basketbalové myšlení a vysokou inteligenci. Je to pro mě velká zábava s nimi hrát a trénovat. Navíc si umíme udělat i velkou legraci v šatně. Je to skvělý tým. (dš)